Kia ora! S malým zpožděním vám přinášíme pár dalších postřehů a zážitků z Nového Zélandu. Momentálně jsme v Brisbane, teplota kolem 33stupňů, ceny citelně vyšší a kvalita ubytování (zatím) o dost nižší než na Zélandu. Po pár dnech hledání a sbírání informací jsme se rozhodli, že potřebujeme dovolenou a zítra podnikáme 11ti hodinovou cestu autobusem na jih do malého města obklopeného plážemi z jedné a horami z druhé strany, kde strávíme minimálně týden na jednom místě.

Greymouth

Po návratu z Abel Tasman NP jsme se rozhodli pokračovat po západním pobřeží směrem na jih. Cestou se nám zkazilo počasí a vyhlídek na divoké pobřeží jsme si neužili. Po několika hodinách jsme dorazili do Greymouth, městečka, o kterém náš průvodce tvrdí, že nestojí za nic (totéž si po všech zkušenostech myslíme my o našem průvodci po Zélandu). Ubytovali jsme se v parádním hostelu, patřícímu jednomu přistěhovalci z Izraele. Jeho největší část práce spočívala v obsluze parádního baru, do kterého jsme dostali poukázky na každé druhé pivo zdarma (a bylo veselo :). Další den jsme si vyšlápli na kopec u městečka a ještě lepší než vyhlídky z jeho vrcholu byla nádherná džungelní stezka vedoucí nahoru.

Ve městě jsme strávili dvě noci a trochu se zrelaxovali od každodenního stěhování. Protože už jsme se rozloučili s myšlenkou stihnout projít alespoň polovinu jižního ostrova (za 12 dní se to prostě stihnout nedá), rozhodli jsme se přejet Alpy (skutečně jsou to Alpy) a směrovat do cíle cesty po jižním ostrově – Christchurch.

Arthur’s Pass

Alpy protíná mnohakilometrový průsmyk, ve kterém leží stejnojmenná vesnice Arthur’s Pass. Dohromady asi 20 domů, polovina z toho pro turisty, protože se jedná o jednu ze základen pro výlety do místních vysokých hor. Počasí tam bylo deštivé a foukal dost prudký vítr, nicméně předpověď na další dny byla slunečná a tak jsme zůstali. Večer jsme zašli do místní kavárny na skvělé kapučíno a brzo ráno jsme vyrazili dobývat jeden z místních vrcholů. Počasí na horách bylo skutečně nádherné (i když nám to nemohli ve vesnici potvrdit, protože včerejší bouřka smetla meteostanici). Cesta byla náročná. Začínala hustým lesem a pokračovala dál vysokými keři až za hranice lesa a dál po horské louce až ke skalnatému hřebenu a vrcholu. Vyhlídky byly celou cestu úžasné! Nejprve okolní kopce a jejich vodopády, pak údolí a zasněžené vrcholky až po nevelký ledovec a nádhernou přehlídku celého národního parku. Celkem asi 1000 výškových metrů. Cesou jsme potkávali papoušky kea. Jsou velcí, zelení a zvědaví. Posledních pět minut na vrchol se leze po ostrém hřebeni, a protože dost foukalo, rozhodli jsme se nechat batohy na místě pod vrcholem a dojít to bez nich. Zatímco jsme si dělali vrcholové fotky, tak nám nějaký papoušek rozepl batoh a ukradl oříšky s rozinkami. Viděli jsme ho. Jestli se mu krabičku podařilo otevřít, tak se asi přežral a umřel. Škoda ho.

Akaroa

Ze studených hor jsme vyrazili dále směrem na východ. Jakmile jsme vyjeli z Arthur’s Pasu, sluníčko nás příjemně rozehřálo a my jsme obdivovali úžasné okolí naší cesty. Alpští velikáni se dotýkali nebe a žluté čilimníky vesele zářily v údolích. S přibývajícími kilometry se příroda měnila před očima. Po Alpách následovaly rozlehlé louky plné ovcí, pak ‚spálená‘ vyprahlá krajina s množstvím písku a dun (kde jsme si udělali vtipnou zajížďku – povyprávíme) a dále přes kopce až na poloostrov Bank.

Poloostrov Bank je pozůstatek po výbuchu obrovské sopky a je lemován desítkami zálivů a pláži. V jeho centru leží obec Akaroa (jako jediná byla původně osídlena Francouzi), ve které jsme strávili pár dní. Bydleli jsme ve sladkém růžovo-fialovém penziónku s vymazlenou voňavou zahrádkou a lila pokojema. Okolí bylo pro změnu úžasné a lidi pro změnu taky (kromě jedné maorky na benzince). Vyzkoušeli jsme si mořský kajak a zjistli jsme, že ve vlnách a proti větru je to pěkná dřina a brzy jsme ho zase vrátili (i když po větru už to jelo celkem samo).

Uvězněni v Christchurch

V Christchurch jsme strávili jednu noc v base. Naštěstí oba v jedné cele a druhý den nás pustili. Původní mětstká věznice byla přestavěna na ubytovnu (se zachováním genia loci) a dneska se musíte na takovéto místo objednat předem. Na město jsme neměli moc času a celkově nás ani moc nezaujalo. Vrátili jsme tam auto a nechali se z místního letiště přepravit zpátky do Aucklandu, odkud jsme následující den pokračovali do Brisbane v Austrálii. Ale o tom až příště...