Veselé Vánoce!

Ahoj! Za necelých 24 hodin vyrážíme na cestu domů, která nám zabere téměř 4 dny. Dnes naposledy píšeme z terénu, zámoří nebo jak říkáme my - z Cesty. Moc se na vás těšíme, méně už na karvinský smog. Místní počasí nám vůbec nevadí :)

Tady je něco málo z posledního týdne:

Waterfall Way
Cesta, která se táhne asi 200km od pobřeží do vnitrození, a je celá lemována vodopády a národními parky. Protože je teď ale v Austrálii přetrvávající sucho, některé vodopády netekly.. Podnikli jsme několik výletů a vyzkoušeli několik repelentů. Když se nám konečně začaly mraky much vyhýbat, užili jsme si místní hory (vrcholy kolem 1500m). Zelená Austrálie začíná teprve ve vyšších nadmořských výškách. Je to úsměvné, když se couráte zeleným lesem a kolem vás proskáče klokan nebo proletí malé hejno papoušků :) Takhle to vypadalo v národním parku Cathedral Rock. V jeho centru se můžete doslova vyškrábat na skály ve výšce 1580m a kochat se okolní krajinou. Dalším parádním parkem byl New England NP, který nás překvapil hustým vlhkým subtropickým lesem a skutečně obřími oranžovými mouchami (když se přiblížilo hejno, znělo to jako vrtulník). Jó, a taky jsme si udělali steak z klokana a nechutná špatně :)

Coffs Harbour
Z hor jsme znovu sjeli na pobřeží do Coffs Harbour, odkud vám dnes píšeme. Bydlíme tady v kempu hned vedle pláže (které se táhnou po celém východním pobřeží Austrálie). Tady je obrázek, spíme hned pod zelenou šipkou :)


Zvětšit mapu

Takže tady jen tak relaxujeme, třídíme fotky, stříháme video, koupeme se v moři, dovádíme ve vlnách a lehce to zkoušíme se surfem.

Solitary Islands
Neodolali jsme a vydali se potápět do nedaleké ostrovní rezervace. Bomba! Plavali jsme zase se spoustou barevných ryb všech velikostí a tvarů, se žraloky, rejnoky... Velká škoda, že nemáme podvodní kameru a náš foťák není vodotěsný do 18m. Můžeme vám z tohoto místa zase nabídnout jenom video někoho jiného.



Veselé Vánoce!
Přejeme vám všem krásné Vánoce a pohodový nový rok. Zároveň děkujeme za podporu a příspěvky na náš blog.

Máme vás rádi!

A zase na cestě :-)

Port Macquarie - 2. část
Ahoj všichni, zase vás po týdnu všechny moc zdravíme. Momentálně stanujeme v Armidale, asi 300 km od pobřeží. Ani jsme se nenadáli a do odletu domů nám zbývá pouhopouhých 10 dní...Že to ale uteklo, co? Minulý týden se toho moc nestalo, jak jsme psali, hlavně jsme odpočívali. Párkrát jsme byli na pláži, vyřádili se ve vlnách (vyzkoušeli jsme surf i boogie board). No a protože jsme po 8 nocích na jednom místě měli už otlačené zadky, půjčili jsme si včera auto a vyrazili kousek na západ do vnitrozemí obhlídnout zdejší národní parky. Takže se můžete těšit na další zážitky a fotky :-) Ale abyste neřekli, sestříhali jsme video z Malajsie, tady malá ochutnávka (berte to jako video z dovolené, kvalitu záznamu jsme museli snížit na minimum, abychom to mohli nahrát - máme pomalé připojení):



Billabong Koala Park
Kousek za Port Macquarie jsme zajeli do Billabong Koala Parku. Je to taková malá ZOO, kde můžete vidět zvířátka běžně žijící v australské přírodě - asi jako kdyby se Češi chodili dívat na kozy, ovce a jeleny do ZOO. Takže jsme za plotem viděli psy dingo, krmili klokany,pokecali si s papoušky (vážně uměli mluvit!), pohladili si koaly (ty zrovna spaly a měly nás těžce na háku...) a hady. Jen co jsme vyjeli z města, klokany, papoušky a dinga jsme potkávali na každém kroku a zadarmo :-) Jen s hady bychom se teda neradi potkávali...

Tia Falls
Naše první zastávka za městem, první přírodní rezervace byla u Tia Falls. Cestou jsme si užívali nové výhledy na australskou krajinu. Tia Falls (vodopády) byly úžasné, zařezávaly se do nekonečně hluboké skalnaté rokliny. U jedné vyhlídky na vodopády jsme si vychutnali západ slunce, druhou jsme absolvovali druhý den ráno. Seznámení s australskou přírodou bylo tedy fajn, akorát nám ho dost znepříjemnily milióny much, které se nás chytly hned po příjezdu a vytrvale se nás drží až doteď.

Austrálie

Zdravíme vás všechny při pondělku, říkali jsme si, že zas něco napíšem, aby vám ten pracovní týden pěkně začal :-)

Už týden pobýváme v Austrálii a musíme zklamat všechny, kteří se těší na hromadu cestovních zážitků...Rozhodli jsme se totiž relaxovat a odpočívat, byli jsme unavení z dvouměsíčního cestování a téměř každodenního přesouvání se z místa na místo. Momentálně se nacházíme v Port Macquarie (stát New South Wales), malém mestečku asi 500 km jižně od Brisbane. Vánoce už klepou na dveře i tady, jen je pro nás trochu neobvyklé, že venku je asi 30 stupňů a všichni chodí v kraťasech a své rozkvetlé zahrádky zdobí světýlky a Santa Clausy. Včera jsme oslavili Mikuláše – našel nás i v Austrálii, asi jsme byli opravdu móóóóc hodní :-)

Brisbane
Hlavní město státu Queensland nás přivítalo rozpálenými ulicemi a davy lidí. Byli jsme příjemně naladěni, poté co jsme měsíc vstřebávali všechny nádhery Nového Zélandu, takže přistání v obrovském velkoměstě pro nás byl zpočátku trochu šok...První hostel, ve kterém jsme se ubytovali, měl kapacitu cca 200 lidí – umíte si představit, jak teda asi vypadaly WC a sprchy, (pro srovnání – v novozélandských hostelech umístěných převážně vždy v nádherné přírodě jsme pobývali tak s dvacítkou lidí...), na střeše bazén, bar, takže tomu byl přizpůsoben i způsob života zde: přes den se spí a odpočívá a večer se paří. Možná kdyby ceny v baru nebyly pro našince tak vysoké, taky bychom si užívali. Trošku nezvyklé pro nás byly „služby“, které hostel poskytoval. Sice nabízel internet zdarma, ale naoplátku za vše ostatní jsme museli platit, případně složit zálohu. Např. když jsme chtěli nádobí, museli jsme složit zálohu 20 dolarů. (Na Zélandu byli kuchyně kompletně vybavené). Asi největším šokem pro nás bylo, když jsme popíjeli víno koupené ve vinotéce na terase hostelu a přišla slečna z recepce a zabavila nám ho...Jo taky jsme koukali. Podle australského zákona nemůžeme pít vlastní víno, pokud hostel má svůj bar. Chtěli jsme s ním jít ven, ale bum! – další zákon Queenslandu (stát Austrálie) nedovoluje pití na žádném veřejném místě (vzpomněli jsme si na nádhernou Paříž, kde spousta lidí relaxuje v parcích a dává si bagetu, sýr a víno). Další hostel, ve kterém jsme spali to měl podobně. No ale dost o ubytování, vážně nebylo nic moc, skoro se nám nechtělo věřit, že to všem těm lidem vyhovuje.

V centru Brisbane jsme si chvílemi připadali jako v americkém filmu – širokými ulicemi lemovanými mrakodrapy proudí davy lidí, na uších sluchátka, v ruce kafe v kelímku, poslušně zastavující, když se na semaforu objeví červený panáček. Brisbane nás příliš neoslovilo ani svými mrakodrapy, ani centrem, které trošku připomínalo Václavák v plné sezóně, neuchvátilo nás ani nákupními „mally“ (obrovská nákupní centra), ale zato se nám moc líbily jeho parky. Krásné, upravené, velké zelené plochy opravdu uprostřed velkoměsta, poskytují prostor k procházkám a relaxaci, případně se můžete bavit počítáním lidí, kteří zde běhají.

Port Macquarie

Do Port Macquarie jsme dojeli autobusem a hned po příjezdu jsme veděli, že tady se nám bude líbit. Malé klidné město u ústí řeky lemované plážemi, kde se nikdo nikam nežene. U mola můžete pozorovat pelikány a na palmách ve městě zase barevné papoušky. Je to jiný australský stát (New South Wales) a vypadá to, že zákony kolem alkoholu jsou tady volnější.

Bydlíme v hostelu (malý, čistý, milí lidé) s bazénem (což je místní standard), zaplatili jsme si pokoj na 8 nocí, na pláž to máme asi 10 minut pěšky, takže si teďka užíváme tepla, sluníčka, moře, hodně spíme, dobře jíme...znáte to, taková klasická dovolenka :-) Pláží je tady hromada, teplota vody dobrá, ale na plavání to moc není kvůli vlnám. Vběhnete do vody a vlna vás hned pošoupne o pár metrů zpátky. Není divu, že surfování je tady tak oblíbené. Jinak se chystáme navštívit koaly ve zdejší Koala hospital a doufáme, že jen co vytáhnem paty z města, potkáme konečně nějakého klokana!

Pustili jsme se taky do stříhání videa, tak se těšte ;-) Fotek z Port Macquarie momentálně moc nemáme, ale polepšíme se. Mějte se zatím krásně, už se na vás všechny moc tešíme!!!

Kia ora! S malým zpožděním vám přinášíme pár dalších postřehů a zážitků z Nového Zélandu. Momentálně jsme v Brisbane, teplota kolem 33stupňů, ceny citelně vyšší a kvalita ubytování (zatím) o dost nižší než na Zélandu. Po pár dnech hledání a sbírání informací jsme se rozhodli, že potřebujeme dovolenou a zítra podnikáme 11ti hodinovou cestu autobusem na jih do malého města obklopeného plážemi z jedné a horami z druhé strany, kde strávíme minimálně týden na jednom místě.

Greymouth

Po návratu z Abel Tasman NP jsme se rozhodli pokračovat po západním pobřeží směrem na jih. Cestou se nám zkazilo počasí a vyhlídek na divoké pobřeží jsme si neužili. Po několika hodinách jsme dorazili do Greymouth, městečka, o kterém náš průvodce tvrdí, že nestojí za nic (totéž si po všech zkušenostech myslíme my o našem průvodci po Zélandu). Ubytovali jsme se v parádním hostelu, patřícímu jednomu přistěhovalci z Izraele. Jeho největší část práce spočívala v obsluze parádního baru, do kterého jsme dostali poukázky na každé druhé pivo zdarma (a bylo veselo :). Další den jsme si vyšlápli na kopec u městečka a ještě lepší než vyhlídky z jeho vrcholu byla nádherná džungelní stezka vedoucí nahoru.

Ve městě jsme strávili dvě noci a trochu se zrelaxovali od každodenního stěhování. Protože už jsme se rozloučili s myšlenkou stihnout projít alespoň polovinu jižního ostrova (za 12 dní se to prostě stihnout nedá), rozhodli jsme se přejet Alpy (skutečně jsou to Alpy) a směrovat do cíle cesty po jižním ostrově – Christchurch.

Arthur’s Pass

Alpy protíná mnohakilometrový průsmyk, ve kterém leží stejnojmenná vesnice Arthur’s Pass. Dohromady asi 20 domů, polovina z toho pro turisty, protože se jedná o jednu ze základen pro výlety do místních vysokých hor. Počasí tam bylo deštivé a foukal dost prudký vítr, nicméně předpověď na další dny byla slunečná a tak jsme zůstali. Večer jsme zašli do místní kavárny na skvělé kapučíno a brzo ráno jsme vyrazili dobývat jeden z místních vrcholů. Počasí na horách bylo skutečně nádherné (i když nám to nemohli ve vesnici potvrdit, protože včerejší bouřka smetla meteostanici). Cesta byla náročná. Začínala hustým lesem a pokračovala dál vysokými keři až za hranice lesa a dál po horské louce až ke skalnatému hřebenu a vrcholu. Vyhlídky byly celou cestu úžasné! Nejprve okolní kopce a jejich vodopády, pak údolí a zasněžené vrcholky až po nevelký ledovec a nádhernou přehlídku celého národního parku. Celkem asi 1000 výškových metrů. Cesou jsme potkávali papoušky kea. Jsou velcí, zelení a zvědaví. Posledních pět minut na vrchol se leze po ostrém hřebeni, a protože dost foukalo, rozhodli jsme se nechat batohy na místě pod vrcholem a dojít to bez nich. Zatímco jsme si dělali vrcholové fotky, tak nám nějaký papoušek rozepl batoh a ukradl oříšky s rozinkami. Viděli jsme ho. Jestli se mu krabičku podařilo otevřít, tak se asi přežral a umřel. Škoda ho.

Akaroa

Ze studených hor jsme vyrazili dále směrem na východ. Jakmile jsme vyjeli z Arthur’s Pasu, sluníčko nás příjemně rozehřálo a my jsme obdivovali úžasné okolí naší cesty. Alpští velikáni se dotýkali nebe a žluté čilimníky vesele zářily v údolích. S přibývajícími kilometry se příroda měnila před očima. Po Alpách následovaly rozlehlé louky plné ovcí, pak ‚spálená‘ vyprahlá krajina s množstvím písku a dun (kde jsme si udělali vtipnou zajížďku – povyprávíme) a dále přes kopce až na poloostrov Bank.

Poloostrov Bank je pozůstatek po výbuchu obrovské sopky a je lemován desítkami zálivů a pláži. V jeho centru leží obec Akaroa (jako jediná byla původně osídlena Francouzi), ve které jsme strávili pár dní. Bydleli jsme ve sladkém růžovo-fialovém penziónku s vymazlenou voňavou zahrádkou a lila pokojema. Okolí bylo pro změnu úžasné a lidi pro změnu taky (kromě jedné maorky na benzince). Vyzkoušeli jsme si mořský kajak a zjistli jsme, že ve vlnách a proti větru je to pěkná dřina a brzy jsme ho zase vrátili (i když po větru už to jelo celkem samo).

Uvězněni v Christchurch

V Christchurch jsme strávili jednu noc v base. Naštěstí oba v jedné cele a druhý den nás pustili. Původní mětstká věznice byla přestavěna na ubytovnu (se zachováním genia loci) a dneska se musíte na takovéto místo objednat předem. Na město jsme neměli moc času a celkově nás ani moc nezaujalo. Vrátili jsme tam auto a nechali se z místního letiště přepravit zpátky do Aucklandu, odkud jsme následující den pokračovali do Brisbane v Austrálii. Ale o tom až příště...

Wellington a Abel Tasman National Park

Ahoj vsichni! Dalsi paradni tyden je za nami a my si uzivame posledni dny na Zelandu pred odletem do Australie. Uff, je to drina - tolik uzasnych mist a tak malo casu (a financi..). Pomalu, ale jiste se z nas stavaji mistri v priprave mistniho nejlevnejsiho jidla (ano, ctete spravne) - hoveziho steaku na grilu :-)

Dneska nam po trech tydnech uz od rana cely den prsi, ale nam to zas tak neva, aspon muzem psat blog a odpocivat. Odpoledne jsme prejeli z Motuaky po zapadnim pobrezi do Greymouthu. Zitra se tu porozhlidnem po okoli a dale chceme pokracovat smerem na vychod do Arthurs Pass National Parku. Minuly tyden jsme stihli "pouze" Wellington, prejezd na jizni ostrov a narodni park Abel Tasman. Takze tady par nasich postrehu:

Wellington
Hlavni mesto NZ a posledni misto na severnim ostrove, ktere jsme navstivili. Najdete tu asi vsechno, co v kazdem jine metropoli, ale protoze Wellington je z jedne strany obklopen morem a z druhe horami, siiiilene tu fouka. (Proto ty cepice na fotkach). I holubi v ulicich maji pri poryvu vetru problem udrzet spravny smer letu :-)

Ve Wellingtonu jsme stravili dva dny, stihli projit mesto, udelat par malych nakupu, zajit si na pivko a navstivit muzeum Te Papa. Vstupne do muzea je dobrovolne a rozhodne stoji za navstevu. Stihli jsme za pul dne prohlidnout jen malou cast (jejiz polovina je urcena detem :] - vycpane mistni zviratka, jejich kostry, elektronicke mikroskopy, obri chobotnice nalozena v lihu) a pak multimedialni exhibici, kde mate na podlaze obrovskou mapu Zelandu a kdyz po ni chodite, tak vidite na okolnich stenach fotky a videa z miste, na ktere prave slapete. Taky jsme si vyhrali v mistnosti, jejiz cca 10m stenu pokryvala dlouha obrazovka a pomoci takovych scifi baterek jste mohli interaktivne zasahovat do jejiho obsahu (chapete?).

Ctyrhodinova cesta trajektem z Wellingtonu na jizni ostrov je vlastne samostatna atrakce. More ma uzasne (posledni dobou nase oblibene adjektivum) modrou barvu a ty vyyyhledy... Docela verime reklamnimu mottu spolecnosti, ze se jedna o nejkrasnejsi jizdu trajektem na svete.

Narodni park Abela Tasmana
Nejmensi ze zelandskych narodnich parku, ale mozna jeden z nejkrasnejsich. Nejprve jsme si dali jednodenni vylet a pak jsme neodolali a stravili tam dalsi dva dny. Turisticke trasy vedou vnitrozemim nebo kolem pobrezi. Zvolili jsme druhou moznost a cesta sla stridave pres kopce s uzasnyma vyhlidkama a pres uzasne plaze, kterych je tam bezpocet a ted pred zacatkem hlavni sezony si je muzete uzit zcela soukrome. Prestoze jsou plaze vetsinou pisecne, voda je uzasne pruzracna.

Neodolali jsme ceste vedouci k sidlisti kolonie tulenu a pripadali jsme si jako male deti o Vanocich ;)

Parkem vedou i cyklostezky. Krasne pocasi nam dopralo opravdu kycovite pohledy na krajinky, ktere normalne vidavame v nabidkach cestovek. Prestoze se jedna o narodni park a krome nekolika chat a kempu pro turisty jde o neporusenou prirodu, nemuzeme opomenout turistickou komerci, tolik typickou pro Novy Zeland. Jako vsude jinde si muzete zaplatit vyjizdky na motorovych clunech (water taxi), kajacich, vodnich skutrech nebo vyhlidkovy let vrtulnikem. Clovek miva nekdy pocit (z milionu letaku a reklam v informacnich centrech a hostelich), ze pokud se neproleti vrtulnikem, nebo si nepujci kajak (za cca 1500Kc na den), tak si z parku neodnese zadne zazitky. Jelikoz i pruvodce hraje na podobnou notu (prijedete tam a tam a za tolik a tolik tisic se musite zucastnit vypravy s pruvodcem nebo vyzkouset to a to), museli jsme si to taky srovnat v hlave. Novy Zeland vam na kazdem kroku nabizi tolik k videni a proziti, ze ignorovanim vsech techto turistickych atrakci o nic neprichazite.

Druhý týden na Zélandu

Vítáme vás u (ne)pravidelného týdenního zpravodaje z Nového Zélandu! Včera jsme dojeli na jih severního ostrova do hlavního města Wellington. Zítra pokračujeme trajektem na jižní ostrov. Počasí tady je o něco málo teplejší než u vás, pomalu se to zlepšuje, ale stejně jsme si dneska pro jistotu koupili čepici a rukavice vyrobené ze srsti místních ovcí a vačic :)
Máme se stále skvěle, stýská se nám jenom po vás. Po Havířově a denní rutině ani moc ne. 30 dní, které jsme si na Zéland naplánovali je zoufale málo! Pomalu začíná období sezónních prací, mít tak víc času, strávíme tady aspoň půl roku. Příroda je tady neskutečná, jako byste zkombinovali všechny známé krajiny, kolem zasadili pláže, zátoky a fjordy a okořenili to ovcema, krávama a obrovskýma kapradinama. Nedá se to moc vyfotit, je to potřeba vidět (často nás zamrzí, že tady nejste s náma). Pokud chcete všechny ty krásy vidět na vlastní oči, musíte si půjčit auto, protože bez něj se na mnoho míst ani nedostanete (a na některé další se dostanete jenom lodí nebo džípem).
Tady je shrnutí posledního týdne:

Rotorua
Město u stejnojmenného jezera v centrální části severního ostrova ležící v geotermální oblasti. Strávili jsme tady několik dní a užili si přírodní termální bazén hned u dveří našeho pokoje (což je místní standard), venkovní termální lázně a taky termální park Wai-O-Tapu. Všude v okolí města se z podzemí hrne pára, bublá bláto a město i okolí 'smrdí' po zkažených vejcích.

Redwoods
Sekvojový les nedaleko Rotorui. Místní lesáci zjistili, že sekvoje tady rostou několikrát rychleji než v domácím prostředí v Kalifornii. Vyrazili jsme brzy ráno plní odhodlání a síly a následně si vybrali trasu dlouhou 34 km vedoucí přes celý les a kolem několika jezer (samozřejmě, že byla nejdelší ze všech). Zpočátku to bylo super, šlapali jsme ostobrďo, sluníčko svítilo, obdivovali jsme sekvoje a bylo nám dobře. Ale asi po 8 km nás to přestávalo bavit, cesta byla celkem monotónní a někteří z nás začali brblat...Světlým bodem naší cesty byla svačinka a celkem pěkný výhled na jezera. Taky se nám líbily pralesní úseky. Litovali jsme, že nemáme kola, protože les je plný parádních cyklostezek mnoha stupňů obtížností.

Wai-O-Tapu
Jedna z věcí, kterou v oblasti Rotorui prostě musíte vidět! Jedná se o geotermální oblast a jednou z hlavních atrakcí je každodenní vytrysknutí gejzíru Lady Knox. Přesně v 10:15 se ke gejzíru postaví pán se sáčkem mýdla v ruce a vysype ho do gejzíru. Ten po chvíli začne tryskat a všichni turisti shromáždění na tribunách kolem udělají Ááááááách. V 10: 30 už kolem gejzíru nenajdete ani nohu. Podle nás z toho tady dělají až moc velké drama...Jinak zbytek parku byl docela fajn, všude to bublalo a stoupala pára a smrděla síra.

Polynéské Spa
Po prohlídce Wai-O-Tapu jsme se v Rotorui rozhodli relaxovat a vyrazili do Polynéských Spa. Spa tvoří několik venkovních bazénků s různě teplou vodou (38-42 stupňů). Ceny lepší než v Bešeňové a skvělé výhledy na jezero Rotorua a okolní kopce.

Taupo a trocha adrenalinu
Taupo je obrovské jezero, vzniklé explozí sopky v roce 180 n.l., kdy sopka vyvrhla do atmosféry cca 1200 krychlových km hmoty, a následným propadem půdy. Exploze byla tak velká, že její projevy zaznamenali v Řecku i Číně. Prostě Taupo je velké jako hrom. Kolem jsou hory a sopečné krátery, jejichž vrcholy jsou pokryté sněhem. No, nepodívejte se, jak taková krajina vypadá z výšky 4 kilometrů. Můžete se na to kouknout třeba z letadla, ale tady vás vezmou pouze nahoru. Na místní letiště přistávají letadla už bez pasažérů. Markéta si užila 45sekund volného pádu, kdy se řítila rychlostí přes 200km/h v tandemu připnutá k profesionálovi s padákem. No, normální tandemový seskok, ale stejně je to zážitek :)

Tongariro Alpine Crossing
Jedna z 'Great Walks' (vyhlášených tras na NZ). Vede přes sopečné krátery a poskytuje výhledy na jedinečnou sopečnou krajinu. Jestli znáte Pána prstenu, tak tady se točila říše zla - Mordor. Vyrazili jsme brzo ráno, krátery byly v mlze a my doufali, že se to během dne rozfouká. Nerozfoukalo, ale foukalo teda pořádně. Horní část treku se nachází ve výšce kolem 2km a my jsme si nahoře užili hlavně prudký vítr a mráz. Cestou dolů se počasí zlepšovalo a teplota příjemně stoupala. Nakonec jsme mohli krátery obdivovat alespoň zdola.

Bridge to Nowhere
Most do nikam je jedna z turistických atrakcí v národním parku Whanganui. Jedná se o poměrně velký betonový most přes hlubokou rokli. Zajímavé na celé stavbě je, že vede z džungle do džungle. Původně jej postavila vláda pro farmáře, kteří se pokoušeli zúrodnit zdejší půdu, ale nakonec to vzdali, vše znovu zarostlo pralesem a zůstal jenom most. K mostu vede buď 5ti denní trek nebo musíte přijet po řece. My jsme zvolili druhou možnost a přibližně 20km proti proudu z vesnice Pipiriki jsme se nechali svézt tryskovým člunem (skutečně s tryskou namísto vrtule).

První týden na Novém Zélandu

Ahoj! NZ je úžasný! Program posledního týdne byl dojet na nejsevernější bod NZ, procestovat Northland (severní část severního ostrova - tedy nejteplejší místo - taky s tím máme trošku problém :) a nakonec dojet do středu ostrova do oblasti horkých termálních pramenů - Rotorua - odkud vás teď všechny zdravíme. Tady je pár poznámek a postřehů z posledních dní.

Poor Knights Islands
Jedná se o jedno z TOP 10 potápěcích míst na světě. Takže jako čerství potápěči na NZ jsme nemohli tuto možnost vynechat. Zaplatili jsme si u společnosti DIVE! Tutukaka balík, který obsahoval dopravu z kempu na ostrovy a zpět, zapůjčení veškeré potápěčské výbavy a seznámení s lokalitou. Pacifik u NZ je podstatně studenější než Jihočínské moře, ale byla to paráda! Proplouvali jsme úžasným tunelem ve skále, stěny byly vyzdobené jako v katedrále, všude hejna ryb, neuvěřitelná hra světel... Máme bohužel foťák jenom do 5ti metrů hloubky, takže na následujícím videu uvidíte přesně to, co jsme viděli my.

No paráda, ne? :)

Waipoua Kauri Forest
Damaroň australská je největší místní strom (druhý největší na světě po amerických sekvojích), tak jsme se na ně jeli podívat. Je to ohromující zážitek koukat na tak velký kus živého dřeva. Škoda, že je kolonisté z Británie téměř vykáceli. Dost řečí, tady je obrázek:

Záliv Hokianga a Ninety miles Beach
Pláží je na Zélandu opravdu dostatek. Desítky kilometrů písku, vln a nikde ani noha. Před sebou ani za sebou nevidíte nic jiného než moře (případně oceán) a pláž. Milióny mušlí, vlny, racci, klid, jen vy a vítr...

Kameny Wairere
Koryto řeky zavalené obřími balvany. Parádní několikahodinový výlet s nahlédnutím do subtropické džungle, která je pro nás Evropany mnohem příjemnější než tropický dešťný prales. Rostliny jsou trochu menší, ale aspoň se nepotíte jak zvířata.

Cape Reinga
Nejsevernější mys Zélandu. Kouzelné místo, kde se bije Tasmanovo moře s Tichým oceánem. Podle maorské (původní obyvatelé NZ) legendy tady duše zemřelých odcházejí z tohoto světa. Kdybychom nás ve škole neučili, že to tak není, tak bychom tomu snadno uvěřili. Sever jsme dobývali nadvakrát. První den jsme si užili hustou mlhu, vítr a chlad, ale druhý den se nádherně vyčasilo :)

Tapotupotu Bay
Kemp, který provozuje ministerstvo životního prostředí (tyto kempy jsou nejhezčí, nejvíce v přírodě, nejméně vybavené a nejlevnější nebo úplně zdarma). Díky tomu, že cestujeme před začátkem hlavní sezóny, si můžeme tyto přenádherné místa v klidu užívat bez přítomnosti davu turistů.

Raglan
Světově vyhlášené surfařské místo na západním pobřeží. Původně jsme si tady chtěli užívat vln, ale nepřálo nám počasí (když nesvítí na Zélandu sluníčko, je nám - turistům z rovníku - tady celkem zima), tak jsme si tady jenom dvě noci odpočali a koukali na surfaře v neoprenech. Všude kolem cest se pasou velká stáda býků, takže jsme si koupili pořádný steak a udělali si barbeque.

Novy Zeland - prvni dny

Ahoj! Tak uz jsme na ostrovech :) Casovy posun oproti CR je 12 hodin, pocasi jako na konci jara a ceny tak 5x vetsi nez v Malajsii. Let byl v pohode, Royal Brunei nas zase prijemne prekvapily jidelnickem. Meli jsme prestup v Australii a tam Petr neprosel napoprve namatkouvou kontrolou na vybusniny. Nakonec se ukazalo, za maji zanesene cidlo a nechali nas jit :) Na Zelandu byl zase problem nas peprovy plyn, ktery je tady nelegalni. Stravili jsme hodinu sepisovanim nejakych papiru, prijeli i policajti, ale vsechno bylo v pohode, jelikoz jsme do deklarovali drive, nez ho u nas nasli. Pak nam zkotrolovali boty na mnozstvi hliny, vydenzinfikovali stan a proplachli filtr na vodu. Nechali jsme se zavest busem z letiste do Aucklandu - nejvetsiho mesta Zelandu. Tady jsme prosli par hostelu nez jsme nasli volny a zaroven dostatecne levny. Mesto je vesti nez Londyn, ale zije tady asi 'jenom' milion obyvatel. Centrum je nahusto plne mrakodrapu (taky je primo v centru obrovsky pristav, ve kterem je uplne cista voda!), ale kolem jsou tisice rodinych domu se zahradkami. Pusobi to tady na nas pohodove a pratelsky. Vsichni jsou moc mili a vstricni a porad za neco dekujou (Treba ridic autobusu, ze jsme s nim jeli. Mimochodem, kdyz nastoupite do busu s velkym batohem tak mate slevu jako baturkar!) nebo se za neco omlouvaji (treba kdyz vam nemuzou dat slevu). Jeden den jsme stravili aklimatizaci a nasavanim atmosfery a dnes jsme si pujcili auto a vyrazili do ZOO. Auto mame na 14 dni. Je to celkem velky Nissan s automatickou prevodovkou, takze cast dne jsme taky travili zvykanim si na jizdu vlevo a absenci spojky. Zitra vyrazime vstric novym dobrodruzstvim. Planujeme spani ve stanu, takze uvidime, jak to bude s blogem, ale pokusime se byt stale aktualni :) Fotky ze Zelandu uz budeme nahravat do samostatneho alba, takze po kliknuti na odkaz vpravo nahore byste meli mit moznost si vybrat jestli Borneo (tam pribyla dnes posledni fotka) nebo Zeland.

Posledni den na Borneu

Zitra odletame na Zeland a je nam trosku smutno, ze uz nam Malajsie skoncila. Posledni mesic jsme si hodne uzili, uvidime, jak to pujde dal :) Jeste jednou dekujeme vsem, kteri nam pisou prispevky (jmenovite rodicum, prarodicum, sourozencum, tetam, strycum a taky Ondrovi, Rezbovi, Petre a Lucce :)

Po nasprtani 200strankovych skript v anglictine, cvicnych ponorech v bazenu, ctyrech ponorech na otevrenem mori a zaverecnem testu jsme se stali PADI Open Water Diveri (samostatne potapeni na volnem mori do 18m hloubky). Byl to skvely kurz a na starosti nas mel Anglican Steve, ktery se odstehoval na Borneo pred dvema roky. Byla to spousta srandy, vypite slane vody, ale taky nadherneho pokoukani na koralove utesy a zivot v nich.

Za 34 dni jsme bydleli na 19 mistech (v hostelech, hotelech, narodnich parcich, klastere, longhousu). Navstivili jsme buddhisticky klaster, mesitu, cinsky taoisticky chram, sverazny evangelicky kostel. Leteli jsme 5ti letadly a cestovali spoustou autobusu, taxiku, lodi, trajektu a clunu ruznych kvalit. Mluvili jsme se spoustou mistnich i turistu a temer vzdy to byli prijemni lide. Vyzkouseli jsme kuchyni cinskou, malajskou, muslimskou, indickou i libanonskou. Umime malajsky vetsinu mistnich jidel. Z cerstveho ovoce jsme otestovali rambutan, mangostan, longan, jackfruit, starfruit, dragonfruit, durian, papaju, mango, ananas, melouny, banany... V jungli jsme videli volne pobihat nekolik druhu opic, jesteru a jesterek, netopyru, hadu, pavouku, motylu, zelvu, mesicni krysu, nartouna, lemura, pijavici, svaby, ve vode pak delfiny, clown fish v mnoha provedenich a spostu morskych ryb a zviratek... Uzili jsme si hodinovou malajskou masaz nohou, reflexni masaz celeho tela (1.5h - to byla bolest!), uzasne 2 hodiny ve vonavych malajskych spa. Nemeli jsme zadne problemy s bezpecnosti, zdravim, casovym posunem a kupodivu ani s zaludkem :) Nafotili jsme mraky fotek a natocili 3h na kameru (snad z toho pres Vanoce udelame tak pulhodinovou show ;). Celkem jsme (mimo letenku na Borneo) utratili cca 52.000Kc, z toho bylo cca 20.000 za potapecsky kurz a balik sluzeb v hotelu Marriott v Miri.

Tady se muzete na nasi amaterske mape podivat, jak jsme cestovali:

Ukazat Borneo 2009 na vetsi mape.

Rozhodne vsem doporucujeme: JEDTE NA BORNEO! Stoji to za to i na 14dni.

Narodni park MULU

Ahoj vsichni, tak jsme zase v Miri, mame se porad skvele a teploty se drzi kolem 30 stupnu :-) Dneska jsme zacali s potapecskym kurzem (Open Water Diver), zhruba 6 hodin jsme stravili v bazenu nacvicovanim nejruznejsich technik a triku potrebnych pro potapeni. Zitra nas ceka prvni potapeni v mori. Voda by mela mit taky 30 a meli bychom se potapet u koraloveho utesu, takze uz se moc tesime.

Vcera jsme se vratili z Narodniho parku Mulu, kde jsme stravili 4 dny. Byl to nas posledni prales a byl super. Park Mulu patri k nejlepsim parkum na Borneu. Je uz zcasti soukromy, a tudiz hodne prizpusobeny pro turisty. Coz znamena na jednu stranu vyssi ceny nez je standard, na druhou stranu zase vyborny servis.
Spojeni s Mulu je mozne budto letecky, nebo po rece. Letecky to trva asi 30 min, po vode 2 dny. Let byl fantasticky, protoze jsme leteli malym letadlem docela nizko nad dzungli. Hned po priletu a prichodu na velitelstvi parku se nas ujala tamni pracovnice a naplanovala nam do detailu program na cely nas pobyt.
Jeden den jsme tedy rano nasedli na lodku (uzka, dlouha - pro 7 osob - 30 RM/os.), ktera nas po rece nejprve vysadila u jednoho longhousu, kde jsme si meli nakoupit suvenyry od mistnich. Problem byl, ze vsechny cetky tady byly o dost drazsi nez jinde, takze si nikdo nic moc nekupoval. Potom nas vzali po rece kus dal k jeskynim. Na rozdil od Niah Caves jsme tady museli jit ve strudlu lidi a s pruvodcem a jeskyne byly nasvicene. Ale obe jeskyne (Clearwater Cave a Wind Cave, vstup 10RM/os.) byly krasne a staly za to. Wind Cave je nejdelsi jeskyni v cele Asii (120km), voda z Clearwater Cave vas udela jeste krasnejsimi :-)
Druhy den jsme vyrazili na Canopy Sky Walk. Jedna se o zadanou atrakci v Mulu (30 RM/os.). Je to cca pulkilometrova stezka zhruba ve 20-30 metrech nad zemi. Mezi stromy jsou natazeny lanove mostky a muzete pry udajne sledovat zivot v pralese, protoze vetsina veci se v dzungli deje prave tady, vysoko v korunach stromu.
Odpoledne jsme meli naplanovany dalsi jeskyne (Deer Cave a Langs Cave, 10RM/os.). Langova jeskyne je nejkratsi, ale zato nejhezci, plna krapniku. Deer Cave (jeleni jeskyne, jeleny uz ale lidi snedli) je zas pro zmenu nejvetsi jeskyni v jihovychodni Asii a bydli tam skoro 2 miliony netopyru, kteri vyletaji kazdy den vsichni najednou mezi 16 a 18 hodinou na lov. Jenze kdyz jsme na ne cekali my, tak se jim asi nechtelo, protoze nevyleteli ani o pul sedme :-) Pri zpatecni ceste z Deer Cave jsme ale meli stesti a potkali nekolik zviratek, nejvetsi radost jsme meli z nartouna. Vsak se mrknete na fotky.

Do stredy mame potapecsky kurz a v patek nam to tady na Borneu konci a odletame na Novy Zeland.

Miri & Marriot Resort and Spa

Ahoj, ahoj, uz par dni jsme v Miri :-) Jenom k poslednimu prispevku - mozna vyznel trosku vic adrenalinove nez doopravdy byl. Jeskyne byly bezpecne, je to prirodni park pro turisty.

V pondeli jsme dojeli do Miri, rozhodli se trosku si uzit, a proto jsme si koupili balicek do zdejsiho nejlepsiho hotelu Marriot. Balicek obsahoval nocleh v luxusnim pokoji s vyhledem na bazen se snidani, lahev vina, dort a kosik ovoce na uvitanou. Krom toho jsme meli v cene kazdy 110 minut ve Spa (asijskych laznich). Nevim, co k tomu vic napsat, uzili jsme si skvely den u bazenu. Ve Spa jsme se nechali rozmazlovat - kazdeho z nas si vzala na starost jedna Malajka a absolvovali jsme nejprve koupel nohou, potom "skrabani" celeho tela (holky nas drhly zinkama, natiraly ruznymi vonavymi oleji, zabalily do kokosu....), nacez nas poslaly do kvetinove koupele, aby nam nakonec namasirovaly cele telo a oblicej. Bylo to uzasne, vonave a na konci jsme meli pocit, ze se rozpustime. Poprve za cely mesic v Asii jsme si pripadali krasni, cisti a vonavi (jinak jsme porad straaaaasne upoceni).

Na posledni chvili se nam podarilo koupit letenky do narodniho parku Gunung Mulu, kde budeme az do nedele (pro zmenu se budeme zase potit v pralese). Ma to byt best of z celeho Bornea, tak uz se tesime. Pocasi se tady porad drzi mezi 30 a 31 stupni, ale pomalu zacina obdobi destu, takze tady mame nepravidelne odpoledni destiky, ktere se lehce prodluzuji. Do odletu na Zeland nam zbyva posledni tyden a my doufame, ze pocasi vydrzi.

Den (a noc) u lovcu lebek + Niah Caves

Nas plan byl jet ze Sibu po rece Batang Rejang do Kapitu (cca 130km) a pak pokracovat dale do vesnice Belaga (dalsich cca 120km). Kolem Belagy ma byt spousta lLonghousu. Tradicni longhouse je vlastne radovka (prevazne drevena/plechova v jungli na kulech) postavena jako jeden dum se spolecnou zastresenou chodbou - ta slouzi jako misto socialnich kontaktu vsech obyvatel. V jednom takovem dome muze bydlet i 100 rodin (tj. vcetne prarodicu, deti a vnuku). Kazdy longhouse ma sveho sefa (headman), ktery je demokraticky volen a funkcni obdobi muze trvat i desitky let. Do takoveho domu muzete dostat v hospode pozvani a stravit tam s mistnimi nejaky cas.
Zpatky k nasemu planu. Bohove nam neprali a na cestu pres pereje z Kapitu do Belagy nebylo v rece dost vody. Takze jsme vecer na hotelu premysleli co dal (do Kapitu nevedou cesty, jedine spojeni je po rece), abychom nemuseli druhy den znovu absolvovat celodenni cestu zpatky. Samotny Kapit neni mesto, kde by chtel clovek zustavat nejak dele, pristav vypada jako ciganske sidliste. Nasli jsme tedy kontakt na mistiho pruvodce a za nekrestanske penize si zaplatili vylet do jednoho z nedalekych longhousu. Jednalo se o nejstarsi dum tohoto typu v okoli, ktery byl postaven v roce 1880. Vsichni ale touzi po pokroku, takze k nemu pritahli z mesta elektrinu a obyvatele se muzou vesele koukat na satelit nebo DVD. V "nasem" longhouse bydlelo 60 rodin - celkem asi 600 lidi. Meli jsme to pres noc i s jidlem, bydleli jsme u sefa a meli jsme volny pohub po jeho "bytu" a verejnych castech celeho domu. Po obede sel s nami sefuv syn na nekolikahodinovy vylet (prevazne korytem potoka, jinak dzungli) k vodopadu. Parada. Zbytek pobytu byla celkem nuda a povypravime vam to doma u zaberu z kamery. Vecernim rozptylenim nam byly mistni deti, kterym jsme privezli nejake darky. Trosku jsme si pripadali jako u nas v Havirove v ciganske ctvrti, ale oba souhlasime s tim, ze navsteva stala rozhodne za to.
Dalsim mistem, kde jsme se po nekolikadennim cestovani rozhodli zustat, byl narodni park Niah. Park je maly, prijemny a hlavnim lakadlem tady jsou jeskyne. Jeskyne jsou OBROVSKE, spis to vypada, jako by tady meli dute kopce. Musite mit vlastni baterku (jeskyne nejsou osvetlene a prochazite je bez pruvodce) a taky siroky klobouk (nad hlavou mate stovky netopyru...) Jde se vetsinou po schudkach nebo mostech, takze prochazeni je bezpecne. Vetsinu cesty jsme absolvovali uplne sami a kdyz uz klesate 15 minut do hluboke tmy, zacina to byt i celkem strasidelne... Do jeskyni se jde po mostcich pres dzungli a pres den je to pekny vylet, ale kdyz jsme se sami v noci vraceli pres prales (z jeskyne je to k rece, za kterou je kemp cca 45minut) zase jsme si uzili trochu adrenalinu. Cestou jsme sice potkali jen par vetsich pavouku, ale dzungle je pres noc neuveritelne hlasita a strasidelna.

Kuching - Kocici mesto

Ahoj! Nez dneska vyplujeme ze Sibu po rece Rejang, ktere se taky rika Amazonka Bornea, smerem do vnitrozeni, chceme udelat jeste kratke ohlednuti za Kuchingem, mestem, kde jsme stravili temer tyden.
Do Kuchingu nas dovezl nizkonakladovy monopol AirAsia z Kota Kinabalu za cca 600Kc/os. Vse bez problemu, dokonce si muzete (na rozdil od Evropy) vzit do prirucniho zavazadla kolik tekutin jen chcete.
Kuching jeste neni poznamenany zapadem tolik jako KK a ma svoji originalni atmosferu. Vsechny domy maji v prizemi obchudky nebo bufiky, ktere zasahuji az do ulice. Pro nas to mimo jine byla brana k novym kulinarskym zazitkum. Vyzkouseli jsme mnoho neznamych jidel (cinskych, malajskych a arabskych) z neznamych surovin, noveho ovoce (durian a jackfruit opravdu nemusime. Starfruit nebo dragon fruit jsou naopak pochoutky, stejne jako mangostan ci rambutan) i napoju (kavy, caje, cerstve dzusy..). Travici problemy nemame, tak si to uzivame :) Kuching vyhlasila WHO (svetova zdravotnicka organizace) za jedno z nejcistsich mest Asie a turisti, se kterymi se setkavame na hostelu nam potvrdili, ze jedi a piji vsechno a zdravotni problemy tady nikdy nemeli.
Zklamalo nas more, ktere se ke snorchlovani vubec nehodi. Proudi tady morske proudy, ktere neustale viri pisek a prinaseji blato. More ma barvu kavy.
Ve meste zije mnoho Cinanu (ale take jinych narodnosti) a ovlivnuji nejen jidelnicek mesta. ale take architekturu. Chvili jsme byli na cinskem divadle k prilezitosti vyroci jednoho mistniho chramu, ale dlouho jsme to nevydrzeli... Taky jsme se prichomytli na pevecke vystoupeni muslimskych chlapeckych sboru, vydrzeli jsme asi jako v cinskem divadle. Libi se nam, jak tady vedle sebe existuji budhismus, islam, krestanstvi a hinduismus a nikdo s tim nema problem.
Lodi jsme se vcera prepravili do Sibu, par fotek z plavby je v galerii :) Po vice nez dvou tydnech jsme zatouzili po vlastni koupelne, a tak jsme se na jednu noc ubytovali v osmem patre celkem luxusniho hotelu za cca 200Kc/os.

Narodni park Bako

Moc vas vsechny zdravime!!!

Nejprve dekujeme za vsechny vase prispevky (neni uplne snadne blog aktualizovat a nahrani kazde fotky tady trva vecnoct, proto je fajn vedet, ze neblogujeme sami pro sebe :-)) Museli jsme ubrat na rozliseni fotek, aby bylo mozne je vubec nahrat, najdete je postupne v albu. Lepsi nez fotky z naseho maleho kompaktu budou asi zabery z kamery, takze vydrzte ;-)

Dneska jsme se vratili z dzungle :-)! Navstivili jsme narodni park Bako, ktery se nachazi na poloostrove Muara Tebas nad Kuchingem. Bylo tam horko, vlhko a dzungelne. Tady je par nasich postrehu a zazitku:

Doprava do dzungle byla celkem jednoducha - jeli jsme nejprve autobusem (cesta mistnim autobusem je taky supr zazitek) a pak jsme si spolu s dalsimi 4 turisty najali lodku, ktera nas vysadila na plazi v parku. Do parku totiz nevedou zadne asfaltove cesty, veskera doprava a zasobovani probiha po vode.

Nejvice zviratek potkate u zakladny! Absolvovali jsme nekolik treku a byli jsme docela zklamani, ze nepotkavame zadne zastupce fauny, pripadali jsme si jako amateri. Nakonec jsme vsechny zajimave tvory potkali primo u nasi chatky. Takze jsme meli moznost koukat na makaky (kradou jidlo, umi dokonce rozepnout batoh), hady, vousata prasatka, nosate opice (ty byly nejcasteji u stavby, kde koukaly na bagr), varany (jeden se vyhrival primo u bufetu) a letajiciho lemura ze vzdalenosti nekolika metru. Jedine vetsi zvire, ktere jsme potkali pouze v lese byla zelva, ktera, kdyz nas videla, hned zalezla do krunyre a nechtela vylezt, potvora :-)

Treky po pralese nejsou jen tak! Koupili jsme si pruvodce a podle vzdalenosti v nem udanych jsme mysleli, ze projit narodni park bude docela pohoda, delky tras v brozurce nas udivily. Nase tela, nenavykla na tropicke podnebi, nas ale vyvedla rychle z omylu. To, co bychom v Beskydech zvladli za 15 min, tady trvalo hodinu. Pot z vas pritom tece proudem a komari zerou ostobrdo (i pres smes opalovaciho kremu, repelentu a potu si nedali pokoj). Vinou vysoke vlhkosti jsme ani za dva dny neususili tricka pri teplotach pres 35 stupnu.

Obcas se vyplati najmout si pruvodce. My jsme tak sice neucinili, ale chytre jsme se parkrat nenapadne pridali k jinym skupinkam a dozvedeli se a videli.

Chozeni v dzungli neni uplne jednoduche - tezce popadate dech, do toho se ohanite po komarech, koukate na zem, abyste na neco neslapli, na vetve pred sebou, jestli tam neni had, a na strom nad hlavou, jestli tam nahodou neuvidite opice. A do toho fotite a filmujete jak divi, aby z toho i vase rodina a kamaradi neco meli :-)

Spotrebujete spoustu vody. Tady se nam hodil filtr. Z dzungelniho pramene jsme prefiltrovali cca 2 litry vody bez zdravotnich nasledku. Chutnala dobre, ale barvu mela jako whisky (jak poznamenal jeden Francouz). Jinak balena voda se dala koupit nastesti na zakladne.

V noci bychom sami do pralesa nesli! Absolvovali jsme nocni prohlidku s pruvodcem a i ve skupince cca 15 lidi prales pusobil hrozive. V noci je tam strasny hluk. Videli jsme hady, pavouky, motyly, zaby a jinou havet.

Dosli jsme na nejkrasnejsi plaz, jakou jsme prozatim videli. Vyhodou bylo, ze nas na ni bylo dohromady asi deset, nakonec jsme zustali sami dva. Plaze jsou lemovany piskovcovymi skalami, ktere jsou neuveritelne tvarovane a zbarvene.

Zazili jsme i dest. Je to celkem osvezujici zkusenost, ovsem nedokazeme si moc predstavit, jak by vypadaly stezky, kdyby dest po pulhodine neustal.

PS: Prales jako pozadi pro Windows nafotime v nekterem z dalsich planovanych parku ;-)

Zdravime z Kuchingu

Dneska rano jsme preleteli z Kota Kinabalu v Sabahu do Kuchingu v Sarawaku. Mesto ma uzasnou atmosferu, planujeme tu zustat par dni a ve ctvrtek se presouvame do narodniho parku Bako, kde budeme minimalne do pondelka. Protoze je tu dost spatne a drahe pripojeni na internet, nevime, kdy budeme mit moznost zase neco napsat. Tak se o nas nebojte. Vsechny moc zdravime a dekujeme za prispevky, vzdycky nas potesi, kdyz se tam neco objevi :-)

Snidane s budhistickymi mnichy, vecere u muslimu

Po ranni meditaci v budhistickem klastere jsme se zucastnili snidane. Snidane je v klastere povazovana take za ceremonial. My jsme mohli pomoci se servirovanim jidla. Cela snidane probiha beze slov, po zazneni gongu si jdou pro jidlo nejprve mnisi (podle hiearchie), potom jeptisky, pak muzi a zeny nakonec. Musim rict, ze jsme byli poradne nervozni, abychom neco nezkazili. Snidane je jednim ze dvou jidel, ktera se v klastere podavaji, je stejne jako obed vegetarianska, proto se podavala polevka, hodne ovoce, orisky, rozinky, kokos s hnedym cukrem zabaleny v listu sagove palmy a hromada dalsich neuveritelnych dobrutek.

Dopoledne v klastere uteklo jako voda, kolem jedenacte jsme se rozloucili a vyrazili na skutru objevovat krasy Bornea. Daleko jsme se ale nedostali...V mestecku Kota Belud jsme se zastavili na obed v tamejsim Kedai Kopi. A asi proto, ze jsme tam opet razili, nas majitele restaurace pozvali na vecerni muslimskou oslavu Hari Raya. Pozvani na neco jako muslimske Vanoce se prece neodmitaji :-) Ubytovali jsme se tedy v mestecku, ktere jinak nestalo moc za rec, a vecer vyrazili na oslavy.

Hari Raya probiha po skonceni Ramadanu, muslimove timto festivalem oslavuji skonceni pustu, setkavaji se s celou svou rodinou, hodne ji a veseli se. Majitel nasi restaurace porada k teto prilezitosti Open house (vsechno jidlo a piti zdarma), pri kterem se schazi az 400 lidi z celeho mestecka. Restaurace zarila barevnymi slavnostnimi oblecky muzu i zen, k dispozici byla hromada majalskeho tradicniho jidla (kureci, jehneci maso, nutno podotknout ze vsechno bylo dost ostre a korenene, hromada ovoce, sladkeho peciva...). Dostalo se nam vreleho prijeti, ochutnali jsme spoutu dobrutek, povypraveli si s mnoha prijemnymi lidmi a videli jak se muslimove dokazou bavit (nutno podotknout, ze cela akce probihala bez alkoholu).

Santavana

Benzin v Malajsii vyjde na cca 9Kc/l, tak jsme se rozhodli pujcit si motorku a prozkoumat okoli. V pujcovne meli jenom skutry, tak jsme jeden vzali (125ccm), jako cil si urcili Tip of Borneo, coz je nejsevernejsi misto naseho velkeho ostrova, a smele vyrazili za dobrodruzstvim. Na jizdu vlevo jsme si zvykli celkem rychle, silnice jsou v Sabahu asi na stejne urovni jako v CR, omezeni rychlosti je jen vyjimecne (v obci neni standardne omezena rychlost), pouze znaceni a ukazatele jsou dost slabe. Kdyz vyrazite ve dvou na mestskem skuru na cestu dlouhou skoro 200km, muze vas po kratke dobe zacit pekne bolet zadek. Muze se pak stat, ze zacnete hledat misto, kde se protahnout.

Odbocili jsme z hlavni cesty na vedlejsku, u ktere stala cedule "Santavana Forest Hermitage". Nevedouc co znamena Santavana nebo Hermitage (libilo se nam, ze to neco je v lese) jsme odbocili na vedlejsku horsi kvality. Kdyz uz to po nejake dobe vypadalo, ze cesta konci, natrefili jsme na domorodce, kteri neumeli anglicky, a snazili se z nich ziskat informaci, kde vlastne jsme. Oni nam namisto rady ukazali na siroky betonovy chodnik hooodne prudce do kopce, ze mame pokracovat tamtudy. Tak jo. Museli jsme jet na jednicku a v predklonu, abychom se neprevratili dozadu. Skutr rval jako sileny a tahnul nas stale vys. Cesta koncila u nekolika velkych a na pohled docela novych budov s cinskymi napisy. Pripadali jsme si na nasem urvanem stroji jako nevitani vetrelci a cekali jsme kdy nas nekdo vyhodi. Namisto toho prisla Gina. Kdyz se neplanovane objevite ve spravny okamzik v cinskem budhistickem klastere, muze se vam stat, ze dostanete nabidku k prohlidce. U takove prohlidky nejen uvidite, ale taky se dozvite spoustu zajimavych veci. Potkate take spoustu usmevavych lidi a diky nim si prestanete pripadat jako nevitani hoste. Kdyz mate trochu stesti, dostanete svoleni zustat a videt skutecny zivot v klastere. My jsme meli stesti temer neuveritelne. Ten den byl zrovna uplnek a cas kazdorocniho Mooncake festivalu (Festival mesicniho kolacku - povypravime doma). Vecer prijelo mnoho lidi z vesnice, ale take hoste z cele Malajsie. Mnoho jidla, caje a veseli. Stravili jsme v klastere celou noc a cast dalsiho dne. Zucastnili jsme se spolecneho jidla i ranni meditace. Meli jsme moznost povypravet si s mnichy. Cajovy mistr nas pozval na caj, kde jsme se mimo jine dozvedeli, ze teprve po 18ti letech spravneho skladovani pousti cerny cinsky caj ty spravne mineraly a ma tu pravou chut (udelal pro nas caj rocnik 1990). Jak prohlasila Gina, byli jsme tam tak trochu celebrity (o hlavu vetsi a celkove dost vyrazni.) Dozvedeli jsme se, ze turisti jsou v klastere pomerne vyjimecni a my jsme byli prvni cizi par, ktery tam zabloudil. Bylo to nadhernych temer 24hodin, ktere se stejne nedaji prevypravet.
Na fotky ted nemame dost rychle pripojeni. Zitra odlitame do jine casti Malajsie, tak az bude moznost, tak vam je sem soupnem :)

Ostrov Manukan - "lazo plazo" a snorchlovani

Probudili jsme zase do tepleho a vlhkeho dne :-) Nedali jsme na slova naseho pana domaciho, ze bez nej proste snorchlovat jet nemuzeme (chtel za to samozrejme hromadu penez...), a hned rano vyrazili koupit snorchly. Nakonec jsme se vybavili za cca 900 Kc. Nase dalsi kroky smerovaly k terminalu trajektu, kde sidli mnoho spolecnosti zajistujicich prepravu. Hned po vstupu do budovy terminalu spustili vsichni prodavaci jeden pres druheho, ze jejich spolecnost je ta nejlepsi a nejlevnejsi...Zamirili jsme tedy k jedne prepazce a tady si vybrali lod na ostrov Manukan. Jizdenka nas stala dohromady 46 RM - pan domaci tvrdil, ze 100 :-) Vsechno probehlo ve velke rychlosti, protoze nase lod uz vyplouvala.
Manukan patri spolecne s dalsimi ostruvky do Rahman Abdul National Parku, proto jsme museli pri vstupu zaplatit 10 RM/os. (50,-Kc). Ostrov je v oblezeni zahranicnich turistu, hlave Japoncu, mistni tady nejezdi. Manukan ma dve tvare: jednu cast ostrova tvori skvele upravena pisecna plaz, koralove utesy, luxusne vypadajici domecky jak z katalogu, kde noc stoji asi 380,- RM, personal v uniformach, draha jidla. Na druhe strane uz najdete pytle s odpadky a odpadni roury ustici do more, normalni turiste na takova mista samozrejme nechodi.
My jsme si uzili snorchlovani, koralove utesy byly vazne paradni, plavali jsme si mezi spoustou barevnych rybek, more bylo uzasne teple (asi jako voda v Besenove :-)). Voda sice nebyla uplne pruzracne cista (pozdeji jsme se dozvedeli, ze vinou deste z predchazejici noci), ale pripadali jsme si jako v akvarku a potkali jsme i Nema (clown fish). Odpoledne jsme si prosli 1,5 Km dlouhou "joggingovou stezku", ktera vedla pralesem k vyhlidce na zapad slunce. Ten jsme si ale bohuzel neuzili, jelikoz nase lod se vracela na pevninu v 16 hodin. Alespon jsme ale na stezce potkali velkeho dvoumetroveho jestera (varana?), nevim, kdo se bal vic, jestli on nebo my :-)
Fotky najdete v albu.

Malajsie, Kota Kinabalu

V Bruneji nebylo spatne. Ceny byly podobne jako v CR, lidi usmevavi a ochotni. Co se tyce klimatizaci, tak meli uchylku vymrazit kazdy interier na minimalni moznou teplotu. Takhle nam taky vymrazili autobus a nasledne i trajekt do Malajsie (venku bylo +30 a personal chodi po lodi v bundach - magori.) Nicmene na ostrove Labuan jsme dostali vizum a pak uz to byly necele 4 hodiny do hlavniho mesta malajske casti Sabah - Kota Kinabalu. Podivne na obou trajektech bylo, ze nam pousteli celkem morbidni filmy plne krve a nasili a do toho mixli nekolik klipu nactileteho popu. Takze k Malajsii: Malajsie je skvela! Ceny vseho krome elektroniky a piva (ostatni alkohol je levnejsi) jsou zhruba tretinove oproti cesku. Lidi jsou jeste vice pohodovi nez v Bruneji, akorat vam na rozdil od ni nikdy nezastavi, kdyz prechazite, takze na viceproudych silnicich si musite davat vetsiho bacha (jezdi se tu navic vlevo). Anglictina pro ne taky neni problem (krome malajstiny a anglictiny umi na Borneu muslimove arabsky a mnoho lidi mluvi cinsky.) Na Labuanu jsme si dali obed dohromady za cca 35Kc a pak si v KK vybrali jeden z mnoha levnych hostelu. Velky pokoj s klimatizaci, Wifi je samozrejmost. Vecer jsme vtrhli na nocni trh. Stovky lidi a stanku, kde krome jidla (drubez, hovezi, ryby a morske prisery), piti (od kokosu, ktery vam rozseknou, po mraky ruznobarevnych stav) a obleceni, muzete taky vuzit sluzeb chlapku s sicimi stroji, kteri vam na pockani neco spichnou nebo opravi. Trh je hlucny, zivy a ma sve jedinecne kouzlo, ktere je potreba zazit. Na pobrezi se taky muzete nechat namasirovat s vyhledem na okolni ostrovy (hodinova masaz celeho tela cca 250Kc, ale i ve meste je mraky maserskych salonu za paradni ceny). Nejvic turistu je tady z japonska a okupuji vsechny drahe hotely a restaurce. My jime trikrat denne v Kopi Kedai (neco mezi kavarnou a ceskym cinanem. Jsou jich tady desitky a ceny za jidlo mezi 15 a 40Kc) nebo na nocnim trhu (vcera jsme meli grilovaneho kraba vetsiho nez talir a velky steak z tunaka.) Za cca 5Kc muzete koupit 3 velke plnene koblihy. Pripada mi, ze jenom o jidle bych tady mohl psat samostanty blog...

Chytli jsme prvniho vira!

... a byl pekne zakerny a po pripojeni fotaku k pocitaci nam smazal vsechny fotky. Nastesti jich jeste tolik nebylo, ale uz nebudeme publikovat fotky z pocitacu, kde neni antivir. Zkusili jsme na otestovani nahrat mezi fotky take video, ale nejak se to seka, takze se na to asi vykaslem. Prichazime pomalu na chut mistnim jidlum. Jsou vetsinou smazena a mastna, ale vypadaji cerstve a casto obsahuji plody more nebo ryby. Priloha je vzdy ryze nebo nudle. Chybi tady pivo :( Byli jsme dneska v mesite a vypada to tam jako v kostele, akorat maji ctvercovy prurez, cerstvejsi vzduch a misto lavic je uvnitr velky koberec. Zitra odjizdime z civilizace do asi podstatne mensiho technickeho zazemi, takze prispevky uz nebudou 2x denne :)

Fotky z cesty

Po mensich utrapach se nam podarilo pridat fotky, takze napravo vidite nahledy, po kliknuti na ne se vam otevre webove album, ktere budeme prubezne doplnovat.
Jinak se mame dobre, zadne strevni potize, ani problemy s casovym posunem nemame, jenom se porad snazime zvyknout si na to horko...Rozhodli jsme se taky nechat tady v hostelu stan a spacak, ponevadz se tu neda v noci dychat v pokoji s klimatizaci, spat ve stanu si proto nedokazeme predstavit. Vyrazime proto do obchodu koupit si nejake lehke deky a zitra nas uz ceka presun do Malajsie - krasne plaze a snorchlovani :-)

Prvni den v Bruneji

Cesta do Londyna a pak dale do Bruneje probehla kupodivu naprosto bez jakychkoli problemu. Taxikar v Londyne byl skvely chlapek a Royal Brunei Airlines se taky vysvihli. Spousta skvelych jidel a pohodlne sedacky (meli jsme pro sebe 3 mista :) Na letisti v Bandar Seri Begawanu jsme nejprve zhruba hodinu hledali autobusovou zastavku - 4 ruzni lide nas poslali na 4 ruzna mista. Nakonec jsme vsak meli zas kliku, protoze nas vzal do auta sympaticky malajsko-novozelandsky par a dovezl nas az pred hostel. Bydleni je opravdu velmi skromne. Mesto jsme zatim prosli jenom kousek, ale nijak zvlast nas zatim neuchvatilo. Planujume tu zustat jenom dve noci, pak chceme vyrazit na sever do Sabahu v Malajsii.
Je tu strasne vedro a vlhko, venku se pomalu neda existovat, budem si muset chvili zvykat...
Jinak tady nemame bohuzel pristup k mobilni siti, Vodafone, ani O2 se tu nechytaji (v Cesku ovsem oba operatori tvrdili presny opak).
Priste snad pripojime i nejake obrazky.
Vsechny vas do Ceska moc zdravime!!!

Cestovní horečka vrcholí :-)

Zítra vyrážíme!!!
Dneska jsme vyřídili poslední drobnosti, nechali si píchnout poslední vakcínu proti žloutence a rozloučili se s částí rodiny. Ještě jednou překontrolujeme bágly, domluvíme nocleh v Londýně u Lukáše Fišera (díky) a jdeme spát. Kvůli volání za zahraničí jsme si pořídili Oskartu, protože je to podstatně levnější než tarif O2. Takže když nám budete chtít volat tak na +420 775 447808. Ale ani tak není 3. zóna žádná láce, takže můžete mailovat nebo psát na blog :) Další zápis už bude z Bornea :-)

Předposlední očkování a další přípravy

Tak máme za sebou předposlední návštěvu Očkovacího centra. Mimo vakcíny jsme si také vybavili lékárničku (podle centra + průvodce Lonely Planet - cca 1000Kč). Pilně studujeme průvodce a dnes jsme se pokusili zarezervovat levný hostel v Bandar Seri Begawan (BSB), v hlavním městě Bruneje. Za pár dní jdeme k obvoďákovi na celkovou zdravoní prohlídku a určení krevní skupiny. Před týdnem jsme chtěli darovat krev, ale nechtěli ji (kvůli očkováním). Jejich blbost.

Máme průvodce a filtr!

Na Amazonu jsme nakoupili průvodce po Borneu a Východním pobřeží Austrálie. Nevěděli jsme, které nakladatelství je lepší, rozhodli jsme se otestovat všechny tři, co známe, a tak máme Nový Zéland od Rough Guidu (již z dřívějška), Austrálii od FootPrintu a Borneo od Lonely Planet. Snad se neztratíme :) No a pokud přece, přibalili jsme k průvodcům pro jistotu mikrofiltr na vodu, který zvládne přečerpat 50 tisíc litrů vody, čímž nás zachrání před smrtí žízní :-) Teď ho testujeme v Beskydech (: Jelikož to nešlo poslat přímo do ČR, tak nám vše přivezla Radka - díky!

Na Vánoce jsme doma

Máme letenky z GB! 23.12. přiletíme brzo ráno do Londýna, tady strávíme jeden den nasáváním vánoční atmosféry. Na Vánoce ráno letíme do Prahy :)

Máme letenky!!!

Máme letenky! Bouchli jsme šampáňo a konečně můžeme začít plánovat a vymýšlet a těšit se :-)
S letenkama nám pomohl Oldřich Thér.
Odlétáme 26. září do Londýna, odkud druhý den pokračujeme do Bandar Seri Begawanu (Brunej, ostrov Borneo). Zde strávíme cca měsíc a pak přeletíme do Aucklandu (NZ). Po měsíci na Zélandu nás čeká měsíc na slunečném východním pobřeží Austrálie (Brisbane a okolí).

Očkování

V Očkovacím centru v Ostravě Hrabůvce.

Žloutenka se musí píchat ve 3 dávkách - po měsící a pak ještě po 5ti měsících.

21.4.2009 Žlutá zimnice + Žloutenka A,B ( 600 + 1490 Kč)
22.5.2009 Žloutenka A,B (1490 Kč)
17. 6. 2009 Tetanus (117 Kč)
3.9.2009 Meningitida (600 Kč) + Břišní tyfus (600 Kč)
25. 9. 2009 Žloutenka A, B
Ceny jsou za osobu.