Po mnoha ohlasech a připomínkách k našemu poslednímu příspěvku, podle kterého prý údajně ještě kroužíme někde mezi Austrálií a Evropou, jsme se rozhodli napsat poslední příspěvek k Cestě 2009. Takže na Štědrý den jsme šťastně dojeli domů, užili si pohody u vánočního stromečku, samozřejmě se přejedli a dostali jsme hromadu dárků. Jinak jsme se už více (Petr) či méně (Markéta) vrátili ke svým pracem a celé tři měsíce cestování nám připadají jako sen. Dobrá zpráva je, že minulý týden (28. 1.) po měsíci dorazil i jeden z našich ztracených batohů. Trochu jsme se o něj už začínali bát, ale dorazil v celku, jen trochu špinavý a pozor! obě láhve vína byly neporušené. Cestu 2009 můžeme tedy prohlásit za oficiálně a úspěšně ukončenou. Ještě jednou děkujeme všem za podporu a věříme, že se již brzy budeme potkávat na blogu Cesta 2010 :-)
Mějte se krásně, Markéta & Petr
úterý 2. února 2010
neděle 20. prosince 2009
Veselé Vánoce!
Ahoj! Za necelých 24 hodin vyrážíme na cestu domů, která nám zabere téměř 4 dny. Dnes naposledy píšeme z terénu, zámoří nebo jak říkáme my - z Cesty. Moc se na vás těšíme, méně už na karvinský smog. Místní počasí nám vůbec nevadí :)
Tady je něco málo z posledního týdne:
Waterfall Way
Cesta, která se táhne asi 200km od pobřeží do vnitrození, a je celá lemována vodopády a národními parky. Protože je teď ale v Austrálii přetrvávající sucho, některé vodopády netekly.. Podnikli jsme několik výletů a vyzkoušeli několik repelentů. Když se nám konečně začaly mraky much vyhýbat, užili jsme si místní hory (vrcholy kolem 1500m). Zelená Austrálie začíná teprve ve vyšších nadmořských výškách. Je to úsměvné, když se couráte zeleným lesem a kolem vás proskáče klokan nebo proletí malé hejno papoušků :) Takhle to vypadalo v národním parku Cathedral Rock. V jeho centru se můžete doslova vyškrábat na skály ve výšce 1580m a kochat se okolní krajinou. Dalším parádním parkem byl New England NP, který nás překvapil hustým vlhkým subtropickým lesem a skutečně obřími oranžovými mouchami (když se přiblížilo hejno, znělo to jako vrtulník). Jó, a taky jsme si udělali steak z klokana a nechutná špatně :)
Coffs Harbour
Z hor jsme znovu sjeli na pobřeží do Coffs Harbour, odkud vám dnes píšeme. Bydlíme tady v kempu hned vedle pláže (které se táhnou po celém východním pobřeží Austrálie). Tady je obrázek, spíme hned pod zelenou šipkou :)
Zvětšit mapu
Takže tady jen tak relaxujeme, třídíme fotky, stříháme video, koupeme se v moři, dovádíme ve vlnách a lehce to zkoušíme se surfem.
Solitary Islands
Neodolali jsme a vydali se potápět do nedaleké ostrovní rezervace. Bomba! Plavali jsme zase se spoustou barevných ryb všech velikostí a tvarů, se žraloky, rejnoky... Velká škoda, že nemáme podvodní kameru a náš foťák není vodotěsný do 18m. Můžeme vám z tohoto místa zase nabídnout jenom video někoho jiného.
Veselé Vánoce!
Přejeme vám všem krásné Vánoce a pohodový nový rok. Zároveň děkujeme za podporu a příspěvky na náš blog.
Máme vás rádi!
Tady je něco málo z posledního týdne:
Waterfall Way
Cesta, která se táhne asi 200km od pobřeží do vnitrození, a je celá lemována vodopády a národními parky. Protože je teď ale v Austrálii přetrvávající sucho, některé vodopády netekly.. Podnikli jsme několik výletů a vyzkoušeli několik repelentů. Když se nám konečně začaly mraky much vyhýbat, užili jsme si místní hory (vrcholy kolem 1500m). Zelená Austrálie začíná teprve ve vyšších nadmořských výškách. Je to úsměvné, když se couráte zeleným lesem a kolem vás proskáče klokan nebo proletí malé hejno papoušků :) Takhle to vypadalo v národním parku Cathedral Rock. V jeho centru se můžete doslova vyškrábat na skály ve výšce 1580m a kochat se okolní krajinou. Dalším parádním parkem byl New England NP, který nás překvapil hustým vlhkým subtropickým lesem a skutečně obřími oranžovými mouchami (když se přiblížilo hejno, znělo to jako vrtulník). Jó, a taky jsme si udělali steak z klokana a nechutná špatně :)
Coffs Harbour
Z hor jsme znovu sjeli na pobřeží do Coffs Harbour, odkud vám dnes píšeme. Bydlíme tady v kempu hned vedle pláže (které se táhnou po celém východním pobřeží Austrálie). Tady je obrázek, spíme hned pod zelenou šipkou :)
Zvětšit mapu
Takže tady jen tak relaxujeme, třídíme fotky, stříháme video, koupeme se v moři, dovádíme ve vlnách a lehce to zkoušíme se surfem.
Solitary Islands
Neodolali jsme a vydali se potápět do nedaleké ostrovní rezervace. Bomba! Plavali jsme zase se spoustou barevných ryb všech velikostí a tvarů, se žraloky, rejnoky... Velká škoda, že nemáme podvodní kameru a náš foťák není vodotěsný do 18m. Můžeme vám z tohoto místa zase nabídnout jenom video někoho jiného.
Veselé Vánoce!
Přejeme vám všem krásné Vánoce a pohodový nový rok. Zároveň děkujeme za podporu a příspěvky na náš blog.
Máme vás rádi!
neděle 13. prosince 2009
A zase na cestě :-)
Port Macquarie - 2. část
Ahoj všichni, zase vás po týdnu všechny moc zdravíme. Momentálně stanujeme v Armidale, asi 300 km od pobřeží. Ani jsme se nenadáli a do odletu domů nám zbývá pouhopouhých 10 dní...Že to ale uteklo, co? Minulý týden se toho moc nestalo, jak jsme psali, hlavně jsme odpočívali. Párkrát jsme byli na pláži, vyřádili se ve vlnách (vyzkoušeli jsme surf i boogie board). No a protože jsme po 8 nocích na jednom místě měli už otlačené zadky, půjčili jsme si včera auto a vyrazili kousek na západ do vnitrozemí obhlídnout zdejší národní parky. Takže se můžete těšit na další zážitky a fotky :-) Ale abyste neřekli, sestříhali jsme video z Malajsie, tady malá ochutnávka (berte to jako video z dovolené, kvalitu záznamu jsme museli snížit na minimum, abychom to mohli nahrát - máme pomalé připojení):
Billabong Koala Park
Kousek za Port Macquarie jsme zajeli do Billabong Koala Parku. Je to taková malá ZOO, kde můžete vidět zvířátka běžně žijící v australské přírodě - asi jako kdyby se Češi chodili dívat na kozy, ovce a jeleny do ZOO. Takže jsme za plotem viděli psy dingo, krmili klokany,pokecali si s papoušky (vážně uměli mluvit!), pohladili si koaly (ty zrovna spaly a měly nás těžce na háku...) a hady. Jen co jsme vyjeli z města, klokany, papoušky a dinga jsme potkávali na každém kroku a zadarmo :-) Jen s hady bychom se teda neradi potkávali...
Tia Falls
Naše první zastávka za městem, první přírodní rezervace byla u Tia Falls. Cestou jsme si užívali nové výhledy na australskou krajinu. Tia Falls (vodopády) byly úžasné, zařezávaly se do nekonečně hluboké skalnaté rokliny. U jedné vyhlídky na vodopády jsme si vychutnali západ slunce, druhou jsme absolvovali druhý den ráno. Seznámení s australskou přírodou bylo tedy fajn, akorát nám ho dost znepříjemnily milióny much, které se nás chytly hned po příjezdu a vytrvale se nás drží až doteď.
Ahoj všichni, zase vás po týdnu všechny moc zdravíme. Momentálně stanujeme v Armidale, asi 300 km od pobřeží. Ani jsme se nenadáli a do odletu domů nám zbývá pouhopouhých 10 dní...Že to ale uteklo, co? Minulý týden se toho moc nestalo, jak jsme psali, hlavně jsme odpočívali. Párkrát jsme byli na pláži, vyřádili se ve vlnách (vyzkoušeli jsme surf i boogie board). No a protože jsme po 8 nocích na jednom místě měli už otlačené zadky, půjčili jsme si včera auto a vyrazili kousek na západ do vnitrozemí obhlídnout zdejší národní parky. Takže se můžete těšit na další zážitky a fotky :-) Ale abyste neřekli, sestříhali jsme video z Malajsie, tady malá ochutnávka (berte to jako video z dovolené, kvalitu záznamu jsme museli snížit na minimum, abychom to mohli nahrát - máme pomalé připojení):
Billabong Koala Park
Kousek za Port Macquarie jsme zajeli do Billabong Koala Parku. Je to taková malá ZOO, kde můžete vidět zvířátka běžně žijící v australské přírodě - asi jako kdyby se Češi chodili dívat na kozy, ovce a jeleny do ZOO. Takže jsme za plotem viděli psy dingo, krmili klokany,pokecali si s papoušky (vážně uměli mluvit!), pohladili si koaly (ty zrovna spaly a měly nás těžce na háku...) a hady. Jen co jsme vyjeli z města, klokany, papoušky a dinga jsme potkávali na každém kroku a zadarmo :-) Jen s hady bychom se teda neradi potkávali...
Naše první zastávka za městem, první přírodní rezervace byla u Tia Falls. Cestou jsme si užívali nové výhledy na australskou krajinu. Tia Falls (vodopády) byly úžasné, zařezávaly se do nekonečně hluboké skalnaté rokliny. U jedné vyhlídky na vodopády jsme si vychutnali západ slunce, druhou jsme absolvovali druhý den ráno. Seznámení s australskou přírodou bylo tedy fajn, akorát nám ho dost znepříjemnily milióny much, které se nás chytly hned po příjezdu a vytrvale se nás drží až doteď.
pondělí 7. prosince 2009
Austrálie
Zdravíme vás všechny při pondělku, říkali jsme si, že zas něco napíšem, aby vám ten pracovní týden pěkně začal :-)
Už týden pobýváme v Austrálii a musíme zklamat všechny, kteří se těší na hromadu cestovních zážitků...Rozhodli jsme se totiž relaxovat a odpočívat, byli jsme unavení z dvouměsíčního cestování a téměř každodenního přesouvání se z místa na místo. Momentálně se nacházíme v Port Macquarie (stát New South Wales), malém mestečku asi 500 km jižně od Brisbane. Vánoce už klepou na dveře i tady, jen je pro nás trochu neobvyklé, že venku je asi 30 stupňů a všichni chodí v kraťasech a své rozkvetlé zahrádky zdobí světýlky a Santa Clausy. Včera jsme oslavili Mikuláše – našel nás i v Austrálii, asi jsme byli opravdu móóóóc hodní :-)
Brisbane
Hlavní město státu Queensland nás přivítalo rozpálenými ulicemi a davy lidí. Byli jsme příjemně naladěni, poté co jsme měsíc vstřebávali všechny nádhery Nového Zélandu, takže přistání v obrovském velkoměstě pro nás byl zpočátku trochu šok...První hostel, ve kterém jsme se ubytovali, měl kapacitu cca 200 lidí – umíte si představit, jak teda asi vypadaly WC a sprchy, (pro srovnání – v novozélandských hostelech umístěných převážně vždy v nádherné přírodě jsme pobývali tak s dvacítkou lidí...), na střeše bazén, bar, takže tomu byl přizpůsoben i způsob života zde: přes den se spí a odpočívá a večer se paří. Možná kdyby ceny v baru nebyly pro našince tak vysoké, taky bychom si užívali. Trošku nezvyklé pro nás byly „služby“, které hostel poskytoval. Sice nabízel internet zdarma, ale naoplátku za vše ostatní jsme museli platit, případně složit zálohu. Např. když jsme chtěli nádobí, museli jsme složit zálohu 20 dolarů. (Na Zélandu byli kuchyně kompletně vybavené). Asi největším šokem pro nás bylo, když jsme popíjeli víno koupené ve vinotéce na terase hostelu a přišla slečna z recepce a zabavila nám ho...Jo taky jsme koukali. Podle australského zákona nemůžeme pít vlastní víno, pokud hostel má svůj bar. Chtěli jsme s ním jít ven, ale bum! – další zákon Queenslandu (stát Austrálie) nedovoluje pití na žádném veřejném místě (vzpomněli jsme si na nádhernou Paříž, kde spousta lidí relaxuje v parcích a dává si bagetu, sýr a víno). Další hostel, ve kterém jsme spali to měl podobně. No ale dost o ubytování, vážně nebylo nic moc, skoro se nám nechtělo věřit, že to všem těm lidem vyhovuje.
V centru Brisbane jsme si chvílemi připadali jako v americkém filmu – širokými ulicemi lemovanými mrakodrapy proudí davy lidí, na uších sluchátka, v ruce kafe v kelímku, poslušně zastavující, když se na semaforu objeví červený panáček. Brisbane nás příliš neoslovilo ani svými mrakodrapy, ani centrem, které trošku připomínalo Václavák v plné sezóně, neuchvátilo nás ani nákupními „mally“ (obrovská nákupní centra), ale zato se nám moc líbily jeho parky. Krásné, upravené, velké zelené plochy opravdu uprostřed velkoměsta, poskytují prostor k procházkám a relaxaci, případně se můžete bavit počítáním lidí, kteří zde běhají.
Port Macquarie
Do Port Macquarie jsme dojeli autobusem a hned po příjezdu jsme veděli, že tady se nám bude líbit. Malé klidné město u ústí řeky lemované plážemi, kde se nikdo nikam nežene. U mola můžete pozorovat pelikány a na palmách ve městě zase barevné papoušky. Je to jiný australský stát (New South Wales) a vypadá to, že zákony kolem alkoholu jsou tady volnější.
Bydlíme v hostelu (malý, čistý, milí lidé) s bazénem (což je místní standard), zaplatili jsme si pokoj na 8 nocí, na pláž to máme asi 10 minut pěšky, takže si teďka užíváme tepla, sluníčka, moře, hodně spíme, dobře jíme...znáte to, taková klasická dovolenka :-) Pláží je tady hromada, teplota vody dobrá, ale na plavání to moc není kvůli vlnám. Vběhnete do vody a vlna vás hned pošoupne o pár metrů zpátky. Není divu, že surfování je tady tak oblíbené. Jinak se chystáme navštívit koaly ve zdejší Koala hospital a doufáme, že jen co vytáhnem paty z města, potkáme konečně nějakého klokana!
Pustili jsme se taky do stříhání videa, tak se těšte ;-) Fotek z Port Macquarie momentálně moc nemáme, ale polepšíme se. Mějte se zatím krásně, už se na vás všechny moc tešíme!!!
Už týden pobýváme v Austrálii a musíme zklamat všechny, kteří se těší na hromadu cestovních zážitků...Rozhodli jsme se totiž relaxovat a odpočívat, byli jsme unavení z dvouměsíčního cestování a téměř každodenního přesouvání se z místa na místo. Momentálně se nacházíme v Port Macquarie (stát New South Wales), malém mestečku asi 500 km jižně od Brisbane. Vánoce už klepou na dveře i tady, jen je pro nás trochu neobvyklé, že venku je asi 30 stupňů a všichni chodí v kraťasech a své rozkvetlé zahrádky zdobí světýlky a Santa Clausy. Včera jsme oslavili Mikuláše – našel nás i v Austrálii, asi jsme byli opravdu móóóóc hodní :-)
Brisbane
Hlavní město státu Queensland nás přivítalo rozpálenými ulicemi a davy lidí. Byli jsme příjemně naladěni, poté co jsme měsíc vstřebávali všechny nádhery Nového Zélandu, takže přistání v obrovském velkoměstě pro nás byl zpočátku trochu šok...První hostel, ve kterém jsme se ubytovali, měl kapacitu cca 200 lidí – umíte si představit, jak teda asi vypadaly WC a sprchy, (pro srovnání – v novozélandských hostelech umístěných převážně vždy v nádherné přírodě jsme pobývali tak s dvacítkou lidí...), na střeše bazén, bar, takže tomu byl přizpůsoben i způsob života zde: přes den se spí a odpočívá a večer se paří. Možná kdyby ceny v baru nebyly pro našince tak vysoké, taky bychom si užívali. Trošku nezvyklé pro nás byly „služby“, které hostel poskytoval. Sice nabízel internet zdarma, ale naoplátku za vše ostatní jsme museli platit, případně složit zálohu. Např. když jsme chtěli nádobí, museli jsme složit zálohu 20 dolarů. (Na Zélandu byli kuchyně kompletně vybavené). Asi největším šokem pro nás bylo, když jsme popíjeli víno koupené ve vinotéce na terase hostelu a přišla slečna z recepce a zabavila nám ho...Jo taky jsme koukali. Podle australského zákona nemůžeme pít vlastní víno, pokud hostel má svůj bar. Chtěli jsme s ním jít ven, ale bum! – další zákon Queenslandu (stát Austrálie) nedovoluje pití na žádném veřejném místě (vzpomněli jsme si na nádhernou Paříž, kde spousta lidí relaxuje v parcích a dává si bagetu, sýr a víno). Další hostel, ve kterém jsme spali to měl podobně. No ale dost o ubytování, vážně nebylo nic moc, skoro se nám nechtělo věřit, že to všem těm lidem vyhovuje.
Port Macquarie
Bydlíme v hostelu (malý, čistý, milí lidé) s bazénem (což je místní standard), zaplatili jsme si pokoj na 8 nocí, na pláž to máme asi 10 minut pěšky, takže si teďka užíváme tepla, sluníčka, moře, hodně spíme, dobře jíme...znáte to, taková klasická dovolenka :-) Pláží je tady hromada, teplota vody dobrá, ale na plavání to moc není kvůli vlnám. Vběhnete do vody a vlna vás hned pošoupne o pár metrů zpátky. Není divu, že surfování je tady tak oblíbené. Jinak se chystáme navštívit koaly ve zdejší Koala hospital a doufáme, že jen co vytáhnem paty z města, potkáme konečně nějakého klokana!
Pustili jsme se taky do stříhání videa, tak se těšte ;-) Fotek z Port Macquarie momentálně moc nemáme, ale polepšíme se. Mějte se zatím krásně, už se na vás všechny moc tešíme!!!
úterý 1. prosince 2009
Kia ora! S malým zpožděním vám přinášíme pár dalších postřehů a zážitků z Nového Zélandu. Momentálně jsme v Brisbane, teplota kolem 33stupňů, ceny citelně vyšší a kvalita ubytování (zatím) o dost nižší než na Zélandu. Po pár dnech hledání a sbírání informací jsme se rozhodli, že potřebujeme dovolenou a zítra podnikáme 11ti hodinovou cestu autobusem na jih do malého města obklopeného plážemi z jedné a horami z druhé strany, kde strávíme minimálně týden na jednom místě.
Greymouth
Po návratu z Abel Tasman NP jsme se rozhodli pokračovat po západním pobřeží směrem na jih. Cestou se nám zkazilo počasí a vyhlídek na divoké pobřeží jsme si neužili. Po několika hodinách jsme dorazili do Greymouth, městečka, o kterém náš průvodce tvrdí, že nestojí za nic (totéž si po všech zkušenostech myslíme my o našem průvodci po Zélandu). Ubytovali jsme se v parádním hostelu, patřícímu jednomu přistěhovalci z Izraele. Jeho největší část práce spočívala v obsluze parádního baru, do kterého jsme dostali poukázky na každé druhé pivo zdarma (a bylo veselo :). Další den jsme si vyšlápli na kopec u městečka a ještě lepší než vyhlídky z jeho vrcholu byla nádherná džungelní stezka vedoucí nahoru.
Ve městě jsme strávili dvě noci a trochu se zrelaxovali od každodenního stěhování. Protože už jsme se rozloučili s myšlenkou stihnout projít alespoň polovinu jižního ostrova (za 12 dní se to prostě stihnout nedá), rozhodli jsme se přejet Alpy (skutečně jsou to Alpy) a směrovat do cíle cesty po jižním ostrově – Christchurch.
Arthur’s Pass
Alpy protíná mnohakilometrový průsmyk, ve kterém leží stejnojmenná vesnice Arthur’s Pass. Dohromady asi 20 domů, polovina z toho pro turisty, protože se jedná o jednu ze základen pro výlety do místních vysokých hor. Počasí tam bylo deštivé a foukal dost prudký vítr, nicméně předpověď na další dny byla slunečná a tak jsme zůstali. Večer jsme zašli do místní kavárny na skvělé kapučíno a brzo ráno jsme vyrazili dobývat jeden z místních vrcholů. Počasí na horách bylo skutečně nádherné (i když nám to nemohli ve vesnici potvrdit, protože včerejší bouřka smetla meteostanici). Cesta byla náročná. Začínala hustým lesem a pokračovala dál vysokými keři až za hranice lesa a dál po horské louce až ke skalnatému hřebenu a vrcholu.
Vyhlídky byly celou cestu úžasné! Nejprve okolní kopce a jejich vodopády, pak údolí a zasněžené vrcholky až po nevelký ledovec a nádhernou přehlídku celého národního parku. Celkem asi 1000 výškových metrů. Cesou jsme potkávali papoušky kea. Jsou velcí, zelení a zvědaví. Posledních pět minut na vrchol se leze po ostrém hřebeni, a protože dost foukalo, rozhodli jsme se nechat batohy na místě pod vrcholem a dojít to bez nich. Zatímco jsme si dělali vrcholové fotky, tak nám nějaký papoušek rozepl batoh a ukradl oříšky s rozinkami. Viděli jsme ho. Jestli se mu krabičku podařilo otevřít, tak se asi přežral a umřel. Škoda ho.
Akaroa
Ze studených hor jsme vyrazili dále směrem na východ. Jakmile jsme vyjeli z Arthur’s Pasu, sluníčko nás příjemně rozehřálo a my jsme obdivovali úžasné okolí naší cesty. Alpští velikáni se dotýkali nebe a žluté čilimníky vesele zářily v údolích. S přibývajícími kilometry se příroda měnila před očima. Po Alpách následovaly rozlehlé louky plné ovcí, pak ‚spálená‘ vyprahlá krajina s množstvím písku a dun (kde jsme si udělali vtipnou zajížďku – povyprávíme) a dále přes kopce až na poloostrov Bank.
Poloostrov Bank je pozůstatek po výbuchu obrovské sopky a je lemován desítkami zálivů a pláži. V jeho centru leží obec Akaroa (jako jediná byla původně osídlena Francouzi), ve které jsme strávili pár dní. Bydleli jsme ve sladkém růžovo-fialovém penziónku s vymazlenou voňavou zahrádkou a lila pokojema. Okolí bylo pro změnu úžasné a lidi pro změnu taky (kromě jedné maorky na benzince). Vyzkoušeli jsme si mořský kajak a zjistli jsme, že ve vlnách a proti větru je to pěkná dřina a brzy jsme ho zase vrátili (i když po větru už to jelo celkem samo).
Uvězněni v Christchurch
V Christchurch jsme strávili jednu noc v base. Naštěstí oba v jedné cele a druhý den nás pustili. 
Původní mětstká věznice byla přestavěna na ubytovnu (se zachováním genia loci) a dneska se musíte na takovéto místo objednat předem. Na město jsme neměli moc času a celkově nás ani moc nezaujalo. Vrátili jsme tam auto a nechali se z místního letiště přepravit zpátky do Aucklandu, odkud jsme následující den pokračovali do Brisbane v Austrálii. Ale o tom až příště...
sobota 21. listopadu 2009
Wellington a Abel Tasman National Park
Ahoj vsichni! Dalsi paradni tyden je za nami a my si uzivame posledni dny na Zelandu pred odletem do Australie. Uff, je to drina - tolik uzasnych mist a tak malo casu (a financi..). Pomalu, ale jiste se z nas stavaji mistri v priprave mistniho nejlevnejsiho jidla (ano, ctete spravne) - hoveziho steaku na grilu :-)
Dneska nam po trech tydnech uz od rana cely den prsi, ale nam to zas tak neva, aspon muzem psat blog a odpocivat. Odpoledne jsme prejeli z Motuaky po zapadnim pobrezi do Greymouthu. Zitra se tu porozhlidnem po okoli a dale chceme pokracovat smerem na vychod do Arthurs Pass National Parku. Minuly tyden jsme stihli "pouze" Wellington, prejezd na jizni ostrov a narodni park Abel Tasman. Takze tady par nasich postrehu:Wellington
Hlavni mesto NZ a posledni misto na severnim ostrove, ktere jsme navstivili. Najdete tu asi vsechno, co v kazdem jine metropoli, ale protoze Wellington je z jedne strany obklopen morem a z druhe horami, siiiilene tu fouka. (Proto ty cepice na fotkach). I holubi v ulicich maji pri poryvu vetru problem udrzet spravny smer letu :-)
Narodni park Abela Tasmana
Nejmensi ze zelandskych narodnich parku, ale mozna jeden z nejkrasnejsich. Nejprve jsme si dali jednodenni vylet a pak jsme neodolali a stravili tam dalsi dva dny. Turisticke trasy vedou vnitrozemim nebo kolem pobrezi. Zvolili jsme druhou moznost a cesta sla stridave pres kopce s uzasnyma vyhlidkama a pres uzasne plaze, kterych je tam bezpocet a ted pred zacatkem hlavni sezony si je muzete uzit zcela soukrome. Prestoze jsou plaze vetsinou pisecne, voda je uzasne pruzracna.
neděle 15. listopadu 2009
Druhý týden na Zélandu
Vítáme vás u (ne)pravidelného týdenního zpravodaje z Nového Zélandu! Včera jsme dojeli na jih severního ostrova do hlavního města Wellington. Zítra pokračujeme trajektem na jižní ostrov. Počasí tady je o něco málo teplejší než u vás, pomalu se to zlepšuje, ale stejně jsme si dneska pro jistotu koupili čepici a rukavice vyrobené ze srsti místních ovcí a vačic :)
Máme se stále skvěle, stýská se nám jenom po vás. Po Havířově a denní rutině ani moc ne. 30 dní, které jsme si na Zéland naplánovali je zoufale málo! Pomalu začíná období sezónních prací, mít tak víc času, strávíme tady aspoň půl roku. Příroda je tady neskutečná, jako byste zkombinovali všechny známé krajiny, kolem zasadili pláže, zátoky a fjordy a okořenili to ovcema, krávama a obrovskýma kapradinama. Nedá se to moc vyfotit, je to potřeba vidět (často nás zamrzí, že tady nejste s náma). Pokud chcete všechny ty krásy vidět na vlastní oči, musíte si půjčit auto, protože bez něj se na mnoho míst ani nedostanete (a na některé další se dostanete jenom lodí nebo džípem).
Tady je shrnutí posledního týdne:
Rotorua
Město u stejnojmenného jezera v centrální části severního ostrova ležící v geotermální oblasti. Strávili jsme tady několik dní a užili si přírodní termální bazén hned u dveří našeho pokoje (což je místní standard), venkovní termální lázně a taky termální park Wai-O-Tapu. Všude v okolí města se z podzemí hrne pára, bublá bláto a město i okolí 'smrdí' po zkažených vejcích.
Redwoods
Sekvojový les nedaleko Rotorui. Místní lesáci zjistili, že sekvoje tady rostou několikrát rychleji než v domácím prostředí v Kalifornii. Vyrazili jsme brzy ráno plní odhodlání a síly a následně si vybrali trasu dlouhou 34 km vedoucí přes celý les a kolem několika jezer (samozřejmě, že byla nejdelší ze všech). Zpočátku to bylo super, šlapali jsme ostobrďo, sluníčko svítilo, obdivovali jsme sekvoje a bylo nám dobře. Ale asi po 8 km nás to přestávalo bavit, cesta byla celkem monotónní a někteří z nás začali brblat...Světlým bodem naší cesty byla svačinka a celkem pěkný výhled na jezera. Taky se nám líbily pralesní úseky. Litovali jsme, že nemáme kola, protože les je plný parádních cyklostezek mnoha stupňů obtížností.
Wai-O-Tapu
Jedna z věcí, kterou v oblasti Rotorui prostě musíte vidět! Jedná se o geotermální oblast a jednou z hlavních atrakcí je každodenní vytrysknutí gejzíru Lady Knox. Přesně v 10:15 se ke gejzíru postaví pán se sáčkem mýdla v ruce a vysype ho do gejzíru. Ten po chvíli začne tryskat a všichni turisti shromáždění na tribunách kolem udělají Ááááááách. V 10: 30 už kolem gejzíru nenajdete ani nohu. Podle nás z toho tady dělají až moc velké drama...Jinak zbytek parku byl docela fajn, všude to bublalo a stoupala pára a smrděla síra.
Polynéské Spa
Po prohlídce Wai-O-Tapu jsme se v Rotorui rozhodli relaxovat a vyrazili do Polynéských Spa. Spa tvoří několik venkovních bazénků s různě teplou vodou (38-42 stupňů). Ceny lepší než v Bešeňové a skvělé výhledy na jezero Rotorua a okolní kopce.
Taupo a trocha adrenalinu
Taupo je obrovské jezero, vzniklé explozí sopky v roce 180 n.l., kdy sopka vyvrhla do atmosféry cca 1200 krychlových km hmoty, a následným propadem půdy. Exploze byla tak velká, že její projevy zaznamenali v Řecku i Číně. Prostě Taupo je velké jako hrom. Kolem jsou hory a sopečné krátery, jejichž vrcholy jsou pokryté sněhem. No, nepodívejte se, jak taková krajina vypadá z výšky 4 kilometrů. Můžete se na to kouknout třeba z letadla, ale tady vás vezmou pouze nahoru. Na místní letiště přistávají letadla už bez pasažérů. Markéta si užila 45sekund volného pádu, kdy se řítila rychlostí přes 200km/h v tandemu připnutá k profesionálovi s padákem. No, normální tandemový seskok, ale stejně je to zážitek :)
Tongariro Alpine Crossing
Jedna z 'Great Walks' (vyhlášených tras na NZ). Vede přes sopečné krátery a poskytuje výhledy na jedinečnou sopečnou krajinu. Jestli znáte Pána prstenu, tak tady se točila říše zla - Mordor. Vyrazili jsme brzo ráno, krátery byly v mlze a my doufali, že se to během dne rozfouká. Nerozfoukalo, ale foukalo teda pořádně. Horní část treku se nachází ve výšce kolem 2km a my jsme si nahoře užili hlavně prudký vítr a mráz. Cestou dolů se počasí zlepšovalo a teplota příjemně stoupala. Nakonec jsme mohli krátery obdivovat alespoň zdola.
Bridge to Nowhere
Most do nikam je jedna z turistických atrakcí v národním parku Whanganui. Jedná se o poměrně velký betonový most přes hlubokou rokli. Zajímavé na celé stavbě je, že vede z džungle do džungle. Původně jej postavila vláda pro farmáře, kteří se pokoušeli zúrodnit zdejší půdu, ale nakonec to vzdali, vše znovu zarostlo pralesem a zůstal jenom most. K mostu vede buď 5ti denní trek nebo musíte přijet po řece. My jsme zvolili druhou možnost a přibližně 20km proti proudu z vesnice Pipiriki jsme se nechali svézt tryskovým člunem (skutečně s tryskou namísto vrtule).
Máme se stále skvěle, stýská se nám jenom po vás. Po Havířově a denní rutině ani moc ne. 30 dní, které jsme si na Zéland naplánovali je zoufale málo! Pomalu začíná období sezónních prací, mít tak víc času, strávíme tady aspoň půl roku. Příroda je tady neskutečná, jako byste zkombinovali všechny známé krajiny, kolem zasadili pláže, zátoky a fjordy a okořenili to ovcema, krávama a obrovskýma kapradinama. Nedá se to moc vyfotit, je to potřeba vidět (často nás zamrzí, že tady nejste s náma). Pokud chcete všechny ty krásy vidět na vlastní oči, musíte si půjčit auto, protože bez něj se na mnoho míst ani nedostanete (a na některé další se dostanete jenom lodí nebo džípem).
Tady je shrnutí posledního týdne:
Rotorua
Město u stejnojmenného jezera v centrální části severního ostrova ležící v geotermální oblasti. Strávili jsme tady několik dní a užili si přírodní termální bazén hned u dveří našeho pokoje (což je místní standard), venkovní termální lázně a taky termální park Wai-O-Tapu. Všude v okolí města se z podzemí hrne pára, bublá bláto a město i okolí 'smrdí' po zkažených vejcích.
Redwoods
Sekvojový les nedaleko Rotorui. Místní lesáci zjistili, že sekvoje tady rostou několikrát rychleji než v domácím prostředí v Kalifornii. Vyrazili jsme brzy ráno plní odhodlání a síly a následně si vybrali trasu dlouhou 34 km vedoucí přes celý les a kolem několika jezer (samozřejmě, že byla nejdelší ze všech). Zpočátku to bylo super, šlapali jsme ostobrďo, sluníčko svítilo, obdivovali jsme sekvoje a bylo nám dobře. Ale asi po 8 km nás to přestávalo bavit, cesta byla celkem monotónní a někteří z nás začali brblat...Světlým bodem naší cesty byla svačinka a celkem pěkný výhled na jezera. Taky se nám líbily pralesní úseky. Litovali jsme, že nemáme kola, protože les je plný parádních cyklostezek mnoha stupňů obtížností.
Wai-O-Tapu
Jedna z věcí, kterou v oblasti Rotorui prostě musíte vidět! Jedná se o geotermální oblast a jednou z hlavních atrakcí je každodenní vytrysknutí gejzíru Lady Knox. Přesně v 10:15 se ke gejzíru postaví pán se sáčkem mýdla v ruce a vysype ho do gejzíru. Ten po chvíli začne tryskat a všichni turisti shromáždění na tribunách kolem udělají Ááááááách. V 10: 30 už kolem gejzíru nenajdete ani nohu. Podle nás z toho tady dělají až moc velké drama...Jinak zbytek parku byl docela fajn, všude to bublalo a stoupala pára a smrděla síra.
Polynéské Spa
Po prohlídce Wai-O-Tapu jsme se v Rotorui rozhodli relaxovat a vyrazili do Polynéských Spa. Spa tvoří několik venkovních bazénků s různě teplou vodou (38-42 stupňů). Ceny lepší než v Bešeňové a skvělé výhledy na jezero Rotorua a okolní kopce.
Taupo a trocha adrenalinu
Taupo je obrovské jezero, vzniklé explozí sopky v roce 180 n.l., kdy sopka vyvrhla do atmosféry cca 1200 krychlových km hmoty, a následným propadem půdy. Exploze byla tak velká, že její projevy zaznamenali v Řecku i Číně. Prostě Taupo je velké jako hrom. Kolem jsou hory a sopečné krátery, jejichž vrcholy jsou pokryté sněhem. No, nepodívejte se, jak taková krajina vypadá z výšky 4 kilometrů. Můžete se na to kouknout třeba z letadla, ale tady vás vezmou pouze nahoru. Na místní letiště přistávají letadla už bez pasažérů. Markéta si užila 45sekund volného pádu, kdy se řítila rychlostí přes 200km/h v tandemu připnutá k profesionálovi s padákem. No, normální tandemový seskok, ale stejně je to zážitek :)
Tongariro Alpine Crossing
Jedna z 'Great Walks' (vyhlášených tras na NZ). Vede přes sopečné krátery a poskytuje výhledy na jedinečnou sopečnou krajinu. Jestli znáte Pána prstenu, tak tady se točila říše zla - Mordor. Vyrazili jsme brzo ráno, krátery byly v mlze a my doufali, že se to během dne rozfouká. Nerozfoukalo, ale foukalo teda pořádně. Horní část treku se nachází ve výšce kolem 2km a my jsme si nahoře užili hlavně prudký vítr a mráz. Cestou dolů se počasí zlepšovalo a teplota příjemně stoupala. Nakonec jsme mohli krátery obdivovat alespoň zdola.
Bridge to Nowhere
Most do nikam je jedna z turistických atrakcí v národním parku Whanganui. Jedná se o poměrně velký betonový most přes hlubokou rokli. Zajímavé na celé stavbě je, že vede z džungle do džungle. Původně jej postavila vláda pro farmáře, kteří se pokoušeli zúrodnit zdejší půdu, ale nakonec to vzdali, vše znovu zarostlo pralesem a zůstal jenom most. K mostu vede buď 5ti denní trek nebo musíte přijet po řece. My jsme zvolili druhou možnost a přibližně 20km proti proudu z vesnice Pipiriki jsme se nechali svézt tryskovým člunem (skutečně s tryskou namísto vrtule).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)