Posledni den na Borneu

Zitra odletame na Zeland a je nam trosku smutno, ze uz nam Malajsie skoncila. Posledni mesic jsme si hodne uzili, uvidime, jak to pujde dal :) Jeste jednou dekujeme vsem, kteri nam pisou prispevky (jmenovite rodicum, prarodicum, sourozencum, tetam, strycum a taky Ondrovi, Rezbovi, Petre a Lucce :)

Po nasprtani 200strankovych skript v anglictine, cvicnych ponorech v bazenu, ctyrech ponorech na otevrenem mori a zaverecnem testu jsme se stali PADI Open Water Diveri (samostatne potapeni na volnem mori do 18m hloubky). Byl to skvely kurz a na starosti nas mel Anglican Steve, ktery se odstehoval na Borneo pred dvema roky. Byla to spousta srandy, vypite slane vody, ale taky nadherneho pokoukani na koralove utesy a zivot v nich.

Za 34 dni jsme bydleli na 19 mistech (v hostelech, hotelech, narodnich parcich, klastere, longhousu). Navstivili jsme buddhisticky klaster, mesitu, cinsky taoisticky chram, sverazny evangelicky kostel. Leteli jsme 5ti letadly a cestovali spoustou autobusu, taxiku, lodi, trajektu a clunu ruznych kvalit. Mluvili jsme se spoustou mistnich i turistu a temer vzdy to byli prijemni lide. Vyzkouseli jsme kuchyni cinskou, malajskou, muslimskou, indickou i libanonskou. Umime malajsky vetsinu mistnich jidel. Z cerstveho ovoce jsme otestovali rambutan, mangostan, longan, jackfruit, starfruit, dragonfruit, durian, papaju, mango, ananas, melouny, banany... V jungli jsme videli volne pobihat nekolik druhu opic, jesteru a jesterek, netopyru, hadu, pavouku, motylu, zelvu, mesicni krysu, nartouna, lemura, pijavici, svaby, ve vode pak delfiny, clown fish v mnoha provedenich a spostu morskych ryb a zviratek... Uzili jsme si hodinovou malajskou masaz nohou, reflexni masaz celeho tela (1.5h - to byla bolest!), uzasne 2 hodiny ve vonavych malajskych spa. Nemeli jsme zadne problemy s bezpecnosti, zdravim, casovym posunem a kupodivu ani s zaludkem :) Nafotili jsme mraky fotek a natocili 3h na kameru (snad z toho pres Vanoce udelame tak pulhodinovou show ;). Celkem jsme (mimo letenku na Borneo) utratili cca 52.000Kc, z toho bylo cca 20.000 za potapecsky kurz a balik sluzeb v hotelu Marriott v Miri.

Tady se muzete na nasi amaterske mape podivat, jak jsme cestovali:

Ukazat Borneo 2009 na vetsi mape.

Rozhodne vsem doporucujeme: JEDTE NA BORNEO! Stoji to za to i na 14dni.

Narodni park MULU

Ahoj vsichni, tak jsme zase v Miri, mame se porad skvele a teploty se drzi kolem 30 stupnu :-) Dneska jsme zacali s potapecskym kurzem (Open Water Diver), zhruba 6 hodin jsme stravili v bazenu nacvicovanim nejruznejsich technik a triku potrebnych pro potapeni. Zitra nas ceka prvni potapeni v mori. Voda by mela mit taky 30 a meli bychom se potapet u koraloveho utesu, takze uz se moc tesime.

Vcera jsme se vratili z Narodniho parku Mulu, kde jsme stravili 4 dny. Byl to nas posledni prales a byl super. Park Mulu patri k nejlepsim parkum na Borneu. Je uz zcasti soukromy, a tudiz hodne prizpusobeny pro turisty. Coz znamena na jednu stranu vyssi ceny nez je standard, na druhou stranu zase vyborny servis.
Spojeni s Mulu je mozne budto letecky, nebo po rece. Letecky to trva asi 30 min, po vode 2 dny. Let byl fantasticky, protoze jsme leteli malym letadlem docela nizko nad dzungli. Hned po priletu a prichodu na velitelstvi parku se nas ujala tamni pracovnice a naplanovala nam do detailu program na cely nas pobyt.
Jeden den jsme tedy rano nasedli na lodku (uzka, dlouha - pro 7 osob - 30 RM/os.), ktera nas po rece nejprve vysadila u jednoho longhousu, kde jsme si meli nakoupit suvenyry od mistnich. Problem byl, ze vsechny cetky tady byly o dost drazsi nez jinde, takze si nikdo nic moc nekupoval. Potom nas vzali po rece kus dal k jeskynim. Na rozdil od Niah Caves jsme tady museli jit ve strudlu lidi a s pruvodcem a jeskyne byly nasvicene. Ale obe jeskyne (Clearwater Cave a Wind Cave, vstup 10RM/os.) byly krasne a staly za to. Wind Cave je nejdelsi jeskyni v cele Asii (120km), voda z Clearwater Cave vas udela jeste krasnejsimi :-)
Druhy den jsme vyrazili na Canopy Sky Walk. Jedna se o zadanou atrakci v Mulu (30 RM/os.). Je to cca pulkilometrova stezka zhruba ve 20-30 metrech nad zemi. Mezi stromy jsou natazeny lanove mostky a muzete pry udajne sledovat zivot v pralese, protoze vetsina veci se v dzungli deje prave tady, vysoko v korunach stromu.
Odpoledne jsme meli naplanovany dalsi jeskyne (Deer Cave a Langs Cave, 10RM/os.). Langova jeskyne je nejkratsi, ale zato nejhezci, plna krapniku. Deer Cave (jeleni jeskyne, jeleny uz ale lidi snedli) je zas pro zmenu nejvetsi jeskyni v jihovychodni Asii a bydli tam skoro 2 miliony netopyru, kteri vyletaji kazdy den vsichni najednou mezi 16 a 18 hodinou na lov. Jenze kdyz jsme na ne cekali my, tak se jim asi nechtelo, protoze nevyleteli ani o pul sedme :-) Pri zpatecni ceste z Deer Cave jsme ale meli stesti a potkali nekolik zviratek, nejvetsi radost jsme meli z nartouna. Vsak se mrknete na fotky.

Do stredy mame potapecsky kurz a v patek nam to tady na Borneu konci a odletame na Novy Zeland.

Miri & Marriot Resort and Spa

Ahoj, ahoj, uz par dni jsme v Miri :-) Jenom k poslednimu prispevku - mozna vyznel trosku vic adrenalinove nez doopravdy byl. Jeskyne byly bezpecne, je to prirodni park pro turisty.

V pondeli jsme dojeli do Miri, rozhodli se trosku si uzit, a proto jsme si koupili balicek do zdejsiho nejlepsiho hotelu Marriot. Balicek obsahoval nocleh v luxusnim pokoji s vyhledem na bazen se snidani, lahev vina, dort a kosik ovoce na uvitanou. Krom toho jsme meli v cene kazdy 110 minut ve Spa (asijskych laznich). Nevim, co k tomu vic napsat, uzili jsme si skvely den u bazenu. Ve Spa jsme se nechali rozmazlovat - kazdeho z nas si vzala na starost jedna Malajka a absolvovali jsme nejprve koupel nohou, potom "skrabani" celeho tela (holky nas drhly zinkama, natiraly ruznymi vonavymi oleji, zabalily do kokosu....), nacez nas poslaly do kvetinove koupele, aby nam nakonec namasirovaly cele telo a oblicej. Bylo to uzasne, vonave a na konci jsme meli pocit, ze se rozpustime. Poprve za cely mesic v Asii jsme si pripadali krasni, cisti a vonavi (jinak jsme porad straaaaasne upoceni).

Na posledni chvili se nam podarilo koupit letenky do narodniho parku Gunung Mulu, kde budeme az do nedele (pro zmenu se budeme zase potit v pralese). Ma to byt best of z celeho Bornea, tak uz se tesime. Pocasi se tady porad drzi mezi 30 a 31 stupni, ale pomalu zacina obdobi destu, takze tady mame nepravidelne odpoledni destiky, ktere se lehce prodluzuji. Do odletu na Zeland nam zbyva posledni tyden a my doufame, ze pocasi vydrzi.

Den (a noc) u lovcu lebek + Niah Caves

Nas plan byl jet ze Sibu po rece Batang Rejang do Kapitu (cca 130km) a pak pokracovat dale do vesnice Belaga (dalsich cca 120km). Kolem Belagy ma byt spousta lLonghousu. Tradicni longhouse je vlastne radovka (prevazne drevena/plechova v jungli na kulech) postavena jako jeden dum se spolecnou zastresenou chodbou - ta slouzi jako misto socialnich kontaktu vsech obyvatel. V jednom takovem dome muze bydlet i 100 rodin (tj. vcetne prarodicu, deti a vnuku). Kazdy longhouse ma sveho sefa (headman), ktery je demokraticky volen a funkcni obdobi muze trvat i desitky let. Do takoveho domu muzete dostat v hospode pozvani a stravit tam s mistnimi nejaky cas.
Zpatky k nasemu planu. Bohove nam neprali a na cestu pres pereje z Kapitu do Belagy nebylo v rece dost vody. Takze jsme vecer na hotelu premysleli co dal (do Kapitu nevedou cesty, jedine spojeni je po rece), abychom nemuseli druhy den znovu absolvovat celodenni cestu zpatky. Samotny Kapit neni mesto, kde by chtel clovek zustavat nejak dele, pristav vypada jako ciganske sidliste. Nasli jsme tedy kontakt na mistiho pruvodce a za nekrestanske penize si zaplatili vylet do jednoho z nedalekych longhousu. Jednalo se o nejstarsi dum tohoto typu v okoli, ktery byl postaven v roce 1880. Vsichni ale touzi po pokroku, takze k nemu pritahli z mesta elektrinu a obyvatele se muzou vesele koukat na satelit nebo DVD. V "nasem" longhouse bydlelo 60 rodin - celkem asi 600 lidi. Meli jsme to pres noc i s jidlem, bydleli jsme u sefa a meli jsme volny pohub po jeho "bytu" a verejnych castech celeho domu. Po obede sel s nami sefuv syn na nekolikahodinovy vylet (prevazne korytem potoka, jinak dzungli) k vodopadu. Parada. Zbytek pobytu byla celkem nuda a povypravime vam to doma u zaberu z kamery. Vecernim rozptylenim nam byly mistni deti, kterym jsme privezli nejake darky. Trosku jsme si pripadali jako u nas v Havirove v ciganske ctvrti, ale oba souhlasime s tim, ze navsteva stala rozhodne za to.
Dalsim mistem, kde jsme se po nekolikadennim cestovani rozhodli zustat, byl narodni park Niah. Park je maly, prijemny a hlavnim lakadlem tady jsou jeskyne. Jeskyne jsou OBROVSKE, spis to vypada, jako by tady meli dute kopce. Musite mit vlastni baterku (jeskyne nejsou osvetlene a prochazite je bez pruvodce) a taky siroky klobouk (nad hlavou mate stovky netopyru...) Jde se vetsinou po schudkach nebo mostech, takze prochazeni je bezpecne. Vetsinu cesty jsme absolvovali uplne sami a kdyz uz klesate 15 minut do hluboke tmy, zacina to byt i celkem strasidelne... Do jeskyni se jde po mostcich pres dzungli a pres den je to pekny vylet, ale kdyz jsme se sami v noci vraceli pres prales (z jeskyne je to k rece, za kterou je kemp cca 45minut) zase jsme si uzili trochu adrenalinu. Cestou jsme sice potkali jen par vetsich pavouku, ale dzungle je pres noc neuveritelne hlasita a strasidelna.

Kuching - Kocici mesto

Ahoj! Nez dneska vyplujeme ze Sibu po rece Rejang, ktere se taky rika Amazonka Bornea, smerem do vnitrozeni, chceme udelat jeste kratke ohlednuti za Kuchingem, mestem, kde jsme stravili temer tyden.
Do Kuchingu nas dovezl nizkonakladovy monopol AirAsia z Kota Kinabalu za cca 600Kc/os. Vse bez problemu, dokonce si muzete (na rozdil od Evropy) vzit do prirucniho zavazadla kolik tekutin jen chcete.
Kuching jeste neni poznamenany zapadem tolik jako KK a ma svoji originalni atmosferu. Vsechny domy maji v prizemi obchudky nebo bufiky, ktere zasahuji az do ulice. Pro nas to mimo jine byla brana k novym kulinarskym zazitkum. Vyzkouseli jsme mnoho neznamych jidel (cinskych, malajskych a arabskych) z neznamych surovin, noveho ovoce (durian a jackfruit opravdu nemusime. Starfruit nebo dragon fruit jsou naopak pochoutky, stejne jako mangostan ci rambutan) i napoju (kavy, caje, cerstve dzusy..). Travici problemy nemame, tak si to uzivame :) Kuching vyhlasila WHO (svetova zdravotnicka organizace) za jedno z nejcistsich mest Asie a turisti, se kterymi se setkavame na hostelu nam potvrdili, ze jedi a piji vsechno a zdravotni problemy tady nikdy nemeli.
Zklamalo nas more, ktere se ke snorchlovani vubec nehodi. Proudi tady morske proudy, ktere neustale viri pisek a prinaseji blato. More ma barvu kavy.
Ve meste zije mnoho Cinanu (ale take jinych narodnosti) a ovlivnuji nejen jidelnicek mesta. ale take architekturu. Chvili jsme byli na cinskem divadle k prilezitosti vyroci jednoho mistniho chramu, ale dlouho jsme to nevydrzeli... Taky jsme se prichomytli na pevecke vystoupeni muslimskych chlapeckych sboru, vydrzeli jsme asi jako v cinskem divadle. Libi se nam, jak tady vedle sebe existuji budhismus, islam, krestanstvi a hinduismus a nikdo s tim nema problem.
Lodi jsme se vcera prepravili do Sibu, par fotek z plavby je v galerii :) Po vice nez dvou tydnech jsme zatouzili po vlastni koupelne, a tak jsme se na jednu noc ubytovali v osmem patre celkem luxusniho hotelu za cca 200Kc/os.

Narodni park Bako

Moc vas vsechny zdravime!!!

Nejprve dekujeme za vsechny vase prispevky (neni uplne snadne blog aktualizovat a nahrani kazde fotky tady trva vecnoct, proto je fajn vedet, ze neblogujeme sami pro sebe :-)) Museli jsme ubrat na rozliseni fotek, aby bylo mozne je vubec nahrat, najdete je postupne v albu. Lepsi nez fotky z naseho maleho kompaktu budou asi zabery z kamery, takze vydrzte ;-)

Dneska jsme se vratili z dzungle :-)! Navstivili jsme narodni park Bako, ktery se nachazi na poloostrove Muara Tebas nad Kuchingem. Bylo tam horko, vlhko a dzungelne. Tady je par nasich postrehu a zazitku:

Doprava do dzungle byla celkem jednoducha - jeli jsme nejprve autobusem (cesta mistnim autobusem je taky supr zazitek) a pak jsme si spolu s dalsimi 4 turisty najali lodku, ktera nas vysadila na plazi v parku. Do parku totiz nevedou zadne asfaltove cesty, veskera doprava a zasobovani probiha po vode.

Nejvice zviratek potkate u zakladny! Absolvovali jsme nekolik treku a byli jsme docela zklamani, ze nepotkavame zadne zastupce fauny, pripadali jsme si jako amateri. Nakonec jsme vsechny zajimave tvory potkali primo u nasi chatky. Takze jsme meli moznost koukat na makaky (kradou jidlo, umi dokonce rozepnout batoh), hady, vousata prasatka, nosate opice (ty byly nejcasteji u stavby, kde koukaly na bagr), varany (jeden se vyhrival primo u bufetu) a letajiciho lemura ze vzdalenosti nekolika metru. Jedine vetsi zvire, ktere jsme potkali pouze v lese byla zelva, ktera, kdyz nas videla, hned zalezla do krunyre a nechtela vylezt, potvora :-)

Treky po pralese nejsou jen tak! Koupili jsme si pruvodce a podle vzdalenosti v nem udanych jsme mysleli, ze projit narodni park bude docela pohoda, delky tras v brozurce nas udivily. Nase tela, nenavykla na tropicke podnebi, nas ale vyvedla rychle z omylu. To, co bychom v Beskydech zvladli za 15 min, tady trvalo hodinu. Pot z vas pritom tece proudem a komari zerou ostobrdo (i pres smes opalovaciho kremu, repelentu a potu si nedali pokoj). Vinou vysoke vlhkosti jsme ani za dva dny neususili tricka pri teplotach pres 35 stupnu.

Obcas se vyplati najmout si pruvodce. My jsme tak sice neucinili, ale chytre jsme se parkrat nenapadne pridali k jinym skupinkam a dozvedeli se a videli.

Chozeni v dzungli neni uplne jednoduche - tezce popadate dech, do toho se ohanite po komarech, koukate na zem, abyste na neco neslapli, na vetve pred sebou, jestli tam neni had, a na strom nad hlavou, jestli tam nahodou neuvidite opice. A do toho fotite a filmujete jak divi, aby z toho i vase rodina a kamaradi neco meli :-)

Spotrebujete spoustu vody. Tady se nam hodil filtr. Z dzungelniho pramene jsme prefiltrovali cca 2 litry vody bez zdravotnich nasledku. Chutnala dobre, ale barvu mela jako whisky (jak poznamenal jeden Francouz). Jinak balena voda se dala koupit nastesti na zakladne.

V noci bychom sami do pralesa nesli! Absolvovali jsme nocni prohlidku s pruvodcem a i ve skupince cca 15 lidi prales pusobil hrozive. V noci je tam strasny hluk. Videli jsme hady, pavouky, motyly, zaby a jinou havet.

Dosli jsme na nejkrasnejsi plaz, jakou jsme prozatim videli. Vyhodou bylo, ze nas na ni bylo dohromady asi deset, nakonec jsme zustali sami dva. Plaze jsou lemovany piskovcovymi skalami, ktere jsou neuveritelne tvarovane a zbarvene.

Zazili jsme i dest. Je to celkem osvezujici zkusenost, ovsem nedokazeme si moc predstavit, jak by vypadaly stezky, kdyby dest po pulhodine neustal.

PS: Prales jako pozadi pro Windows nafotime v nekterem z dalsich planovanych parku ;-)

Zdravime z Kuchingu

Dneska rano jsme preleteli z Kota Kinabalu v Sabahu do Kuchingu v Sarawaku. Mesto ma uzasnou atmosferu, planujeme tu zustat par dni a ve ctvrtek se presouvame do narodniho parku Bako, kde budeme minimalne do pondelka. Protoze je tu dost spatne a drahe pripojeni na internet, nevime, kdy budeme mit moznost zase neco napsat. Tak se o nas nebojte. Vsechny moc zdravime a dekujeme za prispevky, vzdycky nas potesi, kdyz se tam neco objevi :-)

Snidane s budhistickymi mnichy, vecere u muslimu

Po ranni meditaci v budhistickem klastere jsme se zucastnili snidane. Snidane je v klastere povazovana take za ceremonial. My jsme mohli pomoci se servirovanim jidla. Cela snidane probiha beze slov, po zazneni gongu si jdou pro jidlo nejprve mnisi (podle hiearchie), potom jeptisky, pak muzi a zeny nakonec. Musim rict, ze jsme byli poradne nervozni, abychom neco nezkazili. Snidane je jednim ze dvou jidel, ktera se v klastere podavaji, je stejne jako obed vegetarianska, proto se podavala polevka, hodne ovoce, orisky, rozinky, kokos s hnedym cukrem zabaleny v listu sagove palmy a hromada dalsich neuveritelnych dobrutek.

Dopoledne v klastere uteklo jako voda, kolem jedenacte jsme se rozloucili a vyrazili na skutru objevovat krasy Bornea. Daleko jsme se ale nedostali...V mestecku Kota Belud jsme se zastavili na obed v tamejsim Kedai Kopi. A asi proto, ze jsme tam opet razili, nas majitele restaurace pozvali na vecerni muslimskou oslavu Hari Raya. Pozvani na neco jako muslimske Vanoce se prece neodmitaji :-) Ubytovali jsme se tedy v mestecku, ktere jinak nestalo moc za rec, a vecer vyrazili na oslavy.

Hari Raya probiha po skonceni Ramadanu, muslimove timto festivalem oslavuji skonceni pustu, setkavaji se s celou svou rodinou, hodne ji a veseli se. Majitel nasi restaurace porada k teto prilezitosti Open house (vsechno jidlo a piti zdarma), pri kterem se schazi az 400 lidi z celeho mestecka. Restaurace zarila barevnymi slavnostnimi oblecky muzu i zen, k dispozici byla hromada majalskeho tradicniho jidla (kureci, jehneci maso, nutno podotknout ze vsechno bylo dost ostre a korenene, hromada ovoce, sladkeho peciva...). Dostalo se nam vreleho prijeti, ochutnali jsme spoutu dobrutek, povypraveli si s mnoha prijemnymi lidmi a videli jak se muslimove dokazou bavit (nutno podotknout, ze cela akce probihala bez alkoholu).

Santavana

Benzin v Malajsii vyjde na cca 9Kc/l, tak jsme se rozhodli pujcit si motorku a prozkoumat okoli. V pujcovne meli jenom skutry, tak jsme jeden vzali (125ccm), jako cil si urcili Tip of Borneo, coz je nejsevernejsi misto naseho velkeho ostrova, a smele vyrazili za dobrodruzstvim. Na jizdu vlevo jsme si zvykli celkem rychle, silnice jsou v Sabahu asi na stejne urovni jako v CR, omezeni rychlosti je jen vyjimecne (v obci neni standardne omezena rychlost), pouze znaceni a ukazatele jsou dost slabe. Kdyz vyrazite ve dvou na mestskem skuru na cestu dlouhou skoro 200km, muze vas po kratke dobe zacit pekne bolet zadek. Muze se pak stat, ze zacnete hledat misto, kde se protahnout.

Odbocili jsme z hlavni cesty na vedlejsku, u ktere stala cedule "Santavana Forest Hermitage". Nevedouc co znamena Santavana nebo Hermitage (libilo se nam, ze to neco je v lese) jsme odbocili na vedlejsku horsi kvality. Kdyz uz to po nejake dobe vypadalo, ze cesta konci, natrefili jsme na domorodce, kteri neumeli anglicky, a snazili se z nich ziskat informaci, kde vlastne jsme. Oni nam namisto rady ukazali na siroky betonovy chodnik hooodne prudce do kopce, ze mame pokracovat tamtudy. Tak jo. Museli jsme jet na jednicku a v predklonu, abychom se neprevratili dozadu. Skutr rval jako sileny a tahnul nas stale vys. Cesta koncila u nekolika velkych a na pohled docela novych budov s cinskymi napisy. Pripadali jsme si na nasem urvanem stroji jako nevitani vetrelci a cekali jsme kdy nas nekdo vyhodi. Namisto toho prisla Gina. Kdyz se neplanovane objevite ve spravny okamzik v cinskem budhistickem klastere, muze se vam stat, ze dostanete nabidku k prohlidce. U takove prohlidky nejen uvidite, ale taky se dozvite spoustu zajimavych veci. Potkate take spoustu usmevavych lidi a diky nim si prestanete pripadat jako nevitani hoste. Kdyz mate trochu stesti, dostanete svoleni zustat a videt skutecny zivot v klastere. My jsme meli stesti temer neuveritelne. Ten den byl zrovna uplnek a cas kazdorocniho Mooncake festivalu (Festival mesicniho kolacku - povypravime doma). Vecer prijelo mnoho lidi z vesnice, ale take hoste z cele Malajsie. Mnoho jidla, caje a veseli. Stravili jsme v klastere celou noc a cast dalsiho dne. Zucastnili jsme se spolecneho jidla i ranni meditace. Meli jsme moznost povypravet si s mnichy. Cajovy mistr nas pozval na caj, kde jsme se mimo jine dozvedeli, ze teprve po 18ti letech spravneho skladovani pousti cerny cinsky caj ty spravne mineraly a ma tu pravou chut (udelal pro nas caj rocnik 1990). Jak prohlasila Gina, byli jsme tam tak trochu celebrity (o hlavu vetsi a celkove dost vyrazni.) Dozvedeli jsme se, ze turisti jsou v klastere pomerne vyjimecni a my jsme byli prvni cizi par, ktery tam zabloudil. Bylo to nadhernych temer 24hodin, ktere se stejne nedaji prevypravet.
Na fotky ted nemame dost rychle pripojeni. Zitra odlitame do jine casti Malajsie, tak az bude moznost, tak vam je sem soupnem :)

Ostrov Manukan - "lazo plazo" a snorchlovani

Probudili jsme zase do tepleho a vlhkeho dne :-) Nedali jsme na slova naseho pana domaciho, ze bez nej proste snorchlovat jet nemuzeme (chtel za to samozrejme hromadu penez...), a hned rano vyrazili koupit snorchly. Nakonec jsme se vybavili za cca 900 Kc. Nase dalsi kroky smerovaly k terminalu trajektu, kde sidli mnoho spolecnosti zajistujicich prepravu. Hned po vstupu do budovy terminalu spustili vsichni prodavaci jeden pres druheho, ze jejich spolecnost je ta nejlepsi a nejlevnejsi...Zamirili jsme tedy k jedne prepazce a tady si vybrali lod na ostrov Manukan. Jizdenka nas stala dohromady 46 RM - pan domaci tvrdil, ze 100 :-) Vsechno probehlo ve velke rychlosti, protoze nase lod uz vyplouvala.
Manukan patri spolecne s dalsimi ostruvky do Rahman Abdul National Parku, proto jsme museli pri vstupu zaplatit 10 RM/os. (50,-Kc). Ostrov je v oblezeni zahranicnich turistu, hlave Japoncu, mistni tady nejezdi. Manukan ma dve tvare: jednu cast ostrova tvori skvele upravena pisecna plaz, koralove utesy, luxusne vypadajici domecky jak z katalogu, kde noc stoji asi 380,- RM, personal v uniformach, draha jidla. Na druhe strane uz najdete pytle s odpadky a odpadni roury ustici do more, normalni turiste na takova mista samozrejme nechodi.
My jsme si uzili snorchlovani, koralove utesy byly vazne paradni, plavali jsme si mezi spoustou barevnych rybek, more bylo uzasne teple (asi jako voda v Besenove :-)). Voda sice nebyla uplne pruzracne cista (pozdeji jsme se dozvedeli, ze vinou deste z predchazejici noci), ale pripadali jsme si jako v akvarku a potkali jsme i Nema (clown fish). Odpoledne jsme si prosli 1,5 Km dlouhou "joggingovou stezku", ktera vedla pralesem k vyhlidce na zapad slunce. Ten jsme si ale bohuzel neuzili, jelikoz nase lod se vracela na pevninu v 16 hodin. Alespon jsme ale na stezce potkali velkeho dvoumetroveho jestera (varana?), nevim, kdo se bal vic, jestli on nebo my :-)
Fotky najdete v albu.

Malajsie, Kota Kinabalu

V Bruneji nebylo spatne. Ceny byly podobne jako v CR, lidi usmevavi a ochotni. Co se tyce klimatizaci, tak meli uchylku vymrazit kazdy interier na minimalni moznou teplotu. Takhle nam taky vymrazili autobus a nasledne i trajekt do Malajsie (venku bylo +30 a personal chodi po lodi v bundach - magori.) Nicmene na ostrove Labuan jsme dostali vizum a pak uz to byly necele 4 hodiny do hlavniho mesta malajske casti Sabah - Kota Kinabalu. Podivne na obou trajektech bylo, ze nam pousteli celkem morbidni filmy plne krve a nasili a do toho mixli nekolik klipu nactileteho popu. Takze k Malajsii: Malajsie je skvela! Ceny vseho krome elektroniky a piva (ostatni alkohol je levnejsi) jsou zhruba tretinove oproti cesku. Lidi jsou jeste vice pohodovi nez v Bruneji, akorat vam na rozdil od ni nikdy nezastavi, kdyz prechazite, takze na viceproudych silnicich si musite davat vetsiho bacha (jezdi se tu navic vlevo). Anglictina pro ne taky neni problem (krome malajstiny a anglictiny umi na Borneu muslimove arabsky a mnoho lidi mluvi cinsky.) Na Labuanu jsme si dali obed dohromady za cca 35Kc a pak si v KK vybrali jeden z mnoha levnych hostelu. Velky pokoj s klimatizaci, Wifi je samozrejmost. Vecer jsme vtrhli na nocni trh. Stovky lidi a stanku, kde krome jidla (drubez, hovezi, ryby a morske prisery), piti (od kokosu, ktery vam rozseknou, po mraky ruznobarevnych stav) a obleceni, muzete taky vuzit sluzeb chlapku s sicimi stroji, kteri vam na pockani neco spichnou nebo opravi. Trh je hlucny, zivy a ma sve jedinecne kouzlo, ktere je potreba zazit. Na pobrezi se taky muzete nechat namasirovat s vyhledem na okolni ostrovy (hodinova masaz celeho tela cca 250Kc, ale i ve meste je mraky maserskych salonu za paradni ceny). Nejvic turistu je tady z japonska a okupuji vsechny drahe hotely a restaurce. My jime trikrat denne v Kopi Kedai (neco mezi kavarnou a ceskym cinanem. Jsou jich tady desitky a ceny za jidlo mezi 15 a 40Kc) nebo na nocnim trhu (vcera jsme meli grilovaneho kraba vetsiho nez talir a velky steak z tunaka.) Za cca 5Kc muzete koupit 3 velke plnene koblihy. Pripada mi, ze jenom o jidle bych tady mohl psat samostanty blog...