Wellington a Abel Tasman National Park

Ahoj vsichni! Dalsi paradni tyden je za nami a my si uzivame posledni dny na Zelandu pred odletem do Australie. Uff, je to drina - tolik uzasnych mist a tak malo casu (a financi..). Pomalu, ale jiste se z nas stavaji mistri v priprave mistniho nejlevnejsiho jidla (ano, ctete spravne) - hoveziho steaku na grilu :-)

Dneska nam po trech tydnech uz od rana cely den prsi, ale nam to zas tak neva, aspon muzem psat blog a odpocivat. Odpoledne jsme prejeli z Motuaky po zapadnim pobrezi do Greymouthu. Zitra se tu porozhlidnem po okoli a dale chceme pokracovat smerem na vychod do Arthurs Pass National Parku. Minuly tyden jsme stihli "pouze" Wellington, prejezd na jizni ostrov a narodni park Abel Tasman. Takze tady par nasich postrehu:

Wellington
Hlavni mesto NZ a posledni misto na severnim ostrove, ktere jsme navstivili. Najdete tu asi vsechno, co v kazdem jine metropoli, ale protoze Wellington je z jedne strany obklopen morem a z druhe horami, siiiilene tu fouka. (Proto ty cepice na fotkach). I holubi v ulicich maji pri poryvu vetru problem udrzet spravny smer letu :-)

Ve Wellingtonu jsme stravili dva dny, stihli projit mesto, udelat par malych nakupu, zajit si na pivko a navstivit muzeum Te Papa. Vstupne do muzea je dobrovolne a rozhodne stoji za navstevu. Stihli jsme za pul dne prohlidnout jen malou cast (jejiz polovina je urcena detem :] - vycpane mistni zviratka, jejich kostry, elektronicke mikroskopy, obri chobotnice nalozena v lihu) a pak multimedialni exhibici, kde mate na podlaze obrovskou mapu Zelandu a kdyz po ni chodite, tak vidite na okolnich stenach fotky a videa z miste, na ktere prave slapete. Taky jsme si vyhrali v mistnosti, jejiz cca 10m stenu pokryvala dlouha obrazovka a pomoci takovych scifi baterek jste mohli interaktivne zasahovat do jejiho obsahu (chapete?).

Ctyrhodinova cesta trajektem z Wellingtonu na jizni ostrov je vlastne samostatna atrakce. More ma uzasne (posledni dobou nase oblibene adjektivum) modrou barvu a ty vyyyhledy... Docela verime reklamnimu mottu spolecnosti, ze se jedna o nejkrasnejsi jizdu trajektem na svete.

Narodni park Abela Tasmana
Nejmensi ze zelandskych narodnich parku, ale mozna jeden z nejkrasnejsich. Nejprve jsme si dali jednodenni vylet a pak jsme neodolali a stravili tam dalsi dva dny. Turisticke trasy vedou vnitrozemim nebo kolem pobrezi. Zvolili jsme druhou moznost a cesta sla stridave pres kopce s uzasnyma vyhlidkama a pres uzasne plaze, kterych je tam bezpocet a ted pred zacatkem hlavni sezony si je muzete uzit zcela soukrome. Prestoze jsou plaze vetsinou pisecne, voda je uzasne pruzracna.

Neodolali jsme ceste vedouci k sidlisti kolonie tulenu a pripadali jsme si jako male deti o Vanocich ;)

Parkem vedou i cyklostezky. Krasne pocasi nam dopralo opravdu kycovite pohledy na krajinky, ktere normalne vidavame v nabidkach cestovek. Prestoze se jedna o narodni park a krome nekolika chat a kempu pro turisty jde o neporusenou prirodu, nemuzeme opomenout turistickou komerci, tolik typickou pro Novy Zeland. Jako vsude jinde si muzete zaplatit vyjizdky na motorovych clunech (water taxi), kajacich, vodnich skutrech nebo vyhlidkovy let vrtulnikem. Clovek miva nekdy pocit (z milionu letaku a reklam v informacnich centrech a hostelich), ze pokud se neproleti vrtulnikem, nebo si nepujci kajak (za cca 1500Kc na den), tak si z parku neodnese zadne zazitky. Jelikoz i pruvodce hraje na podobnou notu (prijedete tam a tam a za tolik a tolik tisic se musite zucastnit vypravy s pruvodcem nebo vyzkouset to a to), museli jsme si to taky srovnat v hlave. Novy Zeland vam na kazdem kroku nabizi tolik k videni a proziti, ze ignorovanim vsech techto turistickych atrakci o nic neprichazite.