Druhý týden na Zélandu

Vítáme vás u (ne)pravidelného týdenního zpravodaje z Nového Zélandu! Včera jsme dojeli na jih severního ostrova do hlavního města Wellington. Zítra pokračujeme trajektem na jižní ostrov. Počasí tady je o něco málo teplejší než u vás, pomalu se to zlepšuje, ale stejně jsme si dneska pro jistotu koupili čepici a rukavice vyrobené ze srsti místních ovcí a vačic :)
Máme se stále skvěle, stýská se nám jenom po vás. Po Havířově a denní rutině ani moc ne. 30 dní, které jsme si na Zéland naplánovali je zoufale málo! Pomalu začíná období sezónních prací, mít tak víc času, strávíme tady aspoň půl roku. Příroda je tady neskutečná, jako byste zkombinovali všechny známé krajiny, kolem zasadili pláže, zátoky a fjordy a okořenili to ovcema, krávama a obrovskýma kapradinama. Nedá se to moc vyfotit, je to potřeba vidět (často nás zamrzí, že tady nejste s náma). Pokud chcete všechny ty krásy vidět na vlastní oči, musíte si půjčit auto, protože bez něj se na mnoho míst ani nedostanete (a na některé další se dostanete jenom lodí nebo džípem).
Tady je shrnutí posledního týdne:

Rotorua
Město u stejnojmenného jezera v centrální části severního ostrova ležící v geotermální oblasti. Strávili jsme tady několik dní a užili si přírodní termální bazén hned u dveří našeho pokoje (což je místní standard), venkovní termální lázně a taky termální park Wai-O-Tapu. Všude v okolí města se z podzemí hrne pára, bublá bláto a město i okolí 'smrdí' po zkažených vejcích.

Redwoods
Sekvojový les nedaleko Rotorui. Místní lesáci zjistili, že sekvoje tady rostou několikrát rychleji než v domácím prostředí v Kalifornii. Vyrazili jsme brzy ráno plní odhodlání a síly a následně si vybrali trasu dlouhou 34 km vedoucí přes celý les a kolem několika jezer (samozřejmě, že byla nejdelší ze všech). Zpočátku to bylo super, šlapali jsme ostobrďo, sluníčko svítilo, obdivovali jsme sekvoje a bylo nám dobře. Ale asi po 8 km nás to přestávalo bavit, cesta byla celkem monotónní a někteří z nás začali brblat...Světlým bodem naší cesty byla svačinka a celkem pěkný výhled na jezera. Taky se nám líbily pralesní úseky. Litovali jsme, že nemáme kola, protože les je plný parádních cyklostezek mnoha stupňů obtížností.

Wai-O-Tapu
Jedna z věcí, kterou v oblasti Rotorui prostě musíte vidět! Jedná se o geotermální oblast a jednou z hlavních atrakcí je každodenní vytrysknutí gejzíru Lady Knox. Přesně v 10:15 se ke gejzíru postaví pán se sáčkem mýdla v ruce a vysype ho do gejzíru. Ten po chvíli začne tryskat a všichni turisti shromáždění na tribunách kolem udělají Ááááááách. V 10: 30 už kolem gejzíru nenajdete ani nohu. Podle nás z toho tady dělají až moc velké drama...Jinak zbytek parku byl docela fajn, všude to bublalo a stoupala pára a smrděla síra.

Polynéské Spa
Po prohlídce Wai-O-Tapu jsme se v Rotorui rozhodli relaxovat a vyrazili do Polynéských Spa. Spa tvoří několik venkovních bazénků s různě teplou vodou (38-42 stupňů). Ceny lepší než v Bešeňové a skvělé výhledy na jezero Rotorua a okolní kopce.

Taupo a trocha adrenalinu
Taupo je obrovské jezero, vzniklé explozí sopky v roce 180 n.l., kdy sopka vyvrhla do atmosféry cca 1200 krychlových km hmoty, a následným propadem půdy. Exploze byla tak velká, že její projevy zaznamenali v Řecku i Číně. Prostě Taupo je velké jako hrom. Kolem jsou hory a sopečné krátery, jejichž vrcholy jsou pokryté sněhem. No, nepodívejte se, jak taková krajina vypadá z výšky 4 kilometrů. Můžete se na to kouknout třeba z letadla, ale tady vás vezmou pouze nahoru. Na místní letiště přistávají letadla už bez pasažérů. Markéta si užila 45sekund volného pádu, kdy se řítila rychlostí přes 200km/h v tandemu připnutá k profesionálovi s padákem. No, normální tandemový seskok, ale stejně je to zážitek :)

Tongariro Alpine Crossing
Jedna z 'Great Walks' (vyhlášených tras na NZ). Vede přes sopečné krátery a poskytuje výhledy na jedinečnou sopečnou krajinu. Jestli znáte Pána prstenu, tak tady se točila říše zla - Mordor. Vyrazili jsme brzo ráno, krátery byly v mlze a my doufali, že se to během dne rozfouká. Nerozfoukalo, ale foukalo teda pořádně. Horní část treku se nachází ve výšce kolem 2km a my jsme si nahoře užili hlavně prudký vítr a mráz. Cestou dolů se počasí zlepšovalo a teplota příjemně stoupala. Nakonec jsme mohli krátery obdivovat alespoň zdola.

Bridge to Nowhere
Most do nikam je jedna z turistických atrakcí v národním parku Whanganui. Jedná se o poměrně velký betonový most přes hlubokou rokli. Zajímavé na celé stavbě je, že vede z džungle do džungle. Původně jej postavila vláda pro farmáře, kteří se pokoušeli zúrodnit zdejší půdu, ale nakonec to vzdali, vše znovu zarostlo pralesem a zůstal jenom most. K mostu vede buď 5ti denní trek nebo musíte přijet po řece. My jsme zvolili druhou možnost a přibližně 20km proti proudu z vesnice Pipiriki jsme se nechali svézt tryskovým člunem (skutečně s tryskou namísto vrtule).