Narodni park Bako

Moc vas vsechny zdravime!!!

Nejprve dekujeme za vsechny vase prispevky (neni uplne snadne blog aktualizovat a nahrani kazde fotky tady trva vecnoct, proto je fajn vedet, ze neblogujeme sami pro sebe :-)) Museli jsme ubrat na rozliseni fotek, aby bylo mozne je vubec nahrat, najdete je postupne v albu. Lepsi nez fotky z naseho maleho kompaktu budou asi zabery z kamery, takze vydrzte ;-)

Dneska jsme se vratili z dzungle :-)! Navstivili jsme narodni park Bako, ktery se nachazi na poloostrove Muara Tebas nad Kuchingem. Bylo tam horko, vlhko a dzungelne. Tady je par nasich postrehu a zazitku:

Doprava do dzungle byla celkem jednoducha - jeli jsme nejprve autobusem (cesta mistnim autobusem je taky supr zazitek) a pak jsme si spolu s dalsimi 4 turisty najali lodku, ktera nas vysadila na plazi v parku. Do parku totiz nevedou zadne asfaltove cesty, veskera doprava a zasobovani probiha po vode.

Nejvice zviratek potkate u zakladny! Absolvovali jsme nekolik treku a byli jsme docela zklamani, ze nepotkavame zadne zastupce fauny, pripadali jsme si jako amateri. Nakonec jsme vsechny zajimave tvory potkali primo u nasi chatky. Takze jsme meli moznost koukat na makaky (kradou jidlo, umi dokonce rozepnout batoh), hady, vousata prasatka, nosate opice (ty byly nejcasteji u stavby, kde koukaly na bagr), varany (jeden se vyhrival primo u bufetu) a letajiciho lemura ze vzdalenosti nekolika metru. Jedine vetsi zvire, ktere jsme potkali pouze v lese byla zelva, ktera, kdyz nas videla, hned zalezla do krunyre a nechtela vylezt, potvora :-)

Treky po pralese nejsou jen tak! Koupili jsme si pruvodce a podle vzdalenosti v nem udanych jsme mysleli, ze projit narodni park bude docela pohoda, delky tras v brozurce nas udivily. Nase tela, nenavykla na tropicke podnebi, nas ale vyvedla rychle z omylu. To, co bychom v Beskydech zvladli za 15 min, tady trvalo hodinu. Pot z vas pritom tece proudem a komari zerou ostobrdo (i pres smes opalovaciho kremu, repelentu a potu si nedali pokoj). Vinou vysoke vlhkosti jsme ani za dva dny neususili tricka pri teplotach pres 35 stupnu.

Obcas se vyplati najmout si pruvodce. My jsme tak sice neucinili, ale chytre jsme se parkrat nenapadne pridali k jinym skupinkam a dozvedeli se a videli.

Chozeni v dzungli neni uplne jednoduche - tezce popadate dech, do toho se ohanite po komarech, koukate na zem, abyste na neco neslapli, na vetve pred sebou, jestli tam neni had, a na strom nad hlavou, jestli tam nahodou neuvidite opice. A do toho fotite a filmujete jak divi, aby z toho i vase rodina a kamaradi neco meli :-)

Spotrebujete spoustu vody. Tady se nam hodil filtr. Z dzungelniho pramene jsme prefiltrovali cca 2 litry vody bez zdravotnich nasledku. Chutnala dobre, ale barvu mela jako whisky (jak poznamenal jeden Francouz). Jinak balena voda se dala koupit nastesti na zakladne.

V noci bychom sami do pralesa nesli! Absolvovali jsme nocni prohlidku s pruvodcem a i ve skupince cca 15 lidi prales pusobil hrozive. V noci je tam strasny hluk. Videli jsme hady, pavouky, motyly, zaby a jinou havet.

Dosli jsme na nejkrasnejsi plaz, jakou jsme prozatim videli. Vyhodou bylo, ze nas na ni bylo dohromady asi deset, nakonec jsme zustali sami dva. Plaze jsou lemovany piskovcovymi skalami, ktere jsou neuveritelne tvarovane a zbarvene.

Zazili jsme i dest. Je to celkem osvezujici zkusenost, ovsem nedokazeme si moc predstavit, jak by vypadaly stezky, kdyby dest po pulhodine neustal.

PS: Prales jako pozadi pro Windows nafotime v nekterem z dalsich planovanych parku ;-)